11.1.3.4 Datové schránky ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu
doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.
Přijetí zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (do současnosti již čtyřikrát novelizovaný), přineslo vpravdě revoluční změny do jedné z nejdůležitějších oblastí procesního práva, kterou je doručování (nikoli nadarmo si vysloužil označení e-government act). Máme ještě v čerstvé paměti stav, který tu panoval před několika roky, kdy každá nová úprava přivozovala další komplikace v podobě stále podrobnějších úprav, až se doručování podobalo krétskému labyrintu, na jehož konci byli účastníci řízení sežráni bájným Mínotaurem.
O datových schránkách toho bylo napsáno již mnoho a jistě tedy nebude zapotřebí se obsahem zákona znovu zabývat. Připomeňme si zde jen některá ustanovení, která se stala námětem pro judikaturu.
Vcelku bez silnějších argumentů se Nejvyšší správní soud mohl vypořádat se situací, kdy se účastník řízení nepřihlásil do 10 dnů ode dne dodání dokumentu do datové schránky. Zde mohl jen prostě odkázat na ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. (dále jen "zákon“), podle něhož vzniká za této situace fikce doručení posledním dnem této lhůty (viz rozsudky čj. 5 As 102/2011-61 a čj. 1 As 130/2011-31).
Nijak příliš složitá není ani otázka včasnosti podání, tedy dodržení lhůt zejména pro opravné prostředky. Zde se vychází z obecných zásad soudního řádu správního platných pro podání opravných prostředků, z nichž plyne, že nejpozději do konce lhůty (vesměs se jednalo o kasační stížnost) musí být podání doručeno soudu, ať již nejvyššího správního soudu nebo krajského soudu (§ 106 odst. 4 soudního řádu správního) do jeho datové schránky. Vzhledem k tomu, že záznam o doručení dokumentu je zachycován s přesností na sekundy, není prokázání, zda byla lhůta dodržena, komplikované (rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 1/2011-86, 6 As 6/2011-75 a 1 As 101/2009-141).
Stejně tak se lze snadno vypořádat s námitkou, že dokument snad nebyl vůbec do schránky doručen. Např. v rozsudku čj. 4 Ads 117/2010-187 Nejvyšší správní soud vyřešil tvrzení, že zpráva nebyla dodána, prostým dotazem na ministerstvu vnitra a vzal za prokázané to, co vyplynulo ze systémových záznamů informačního systému datových schránek.
Komplikovanější se ukázalo být určení okamžiku, kdy byla datové zpráva dodána soudu. Jádrem řešeného problému bylo, zda rozhodným je okamžik, kdy je datová zpráva odeslána či doručena do datové schránky nebo přihlášením se oprávněné osoby.
Soud zde vyšel (v dalším je odkazováno na rozsudek čj. 9 Afs 28/2010-81) z toho, že zákon reguluje v § 17 postup při doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky tam, kde je odesílatelem orgán veřejné moci. Pokud se však týče provádění úkonů subjektů prostřednictvím datové schránky vůči těmto orgánům podle § 18 zákona, žádná zevrubnější pravidla pro určování okamžiku doručení odesílaného dokumentu stanovena nejsou. Není tedy expressis verbis určeno, kdy se podání považuje za doručené. Nejvyšší správní soud konstatoval, že je třeba postupovat podle obecného režimu soudního řádu správního o běhu lhůt a platí tedy, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 40 odst. 4 soudního řádu správního).
Klíčovým se stalo posouzení povahy informačního systému datových schránek podle § 14 zákona. Nejvyšší správní soud se přiklonil k závěru, že tento nemá status držitele poštovní licence ani orgánu, který má povinnost datové zprávy doručit. V této souvislosti připomněl svoji dřívější judikaturu, kde musel vyřešit postavení elektronické podatelny, která rovněž není držitelem poštovní licence ani orgánem, který má povinnost dokument doručit (rozsudek čj. 5 Afs 77/2005-67).
Soud odmítl možnost, že by za rozhodný okamžik mělo být považováno odeslání datové zprávy, a to mimo jiné s ohledem na fakt, že v informačním systému datových schránek se zobrazuje jen okamžik dodání a doručení, ale nikoli okamžik odeslání zprávy. Pokud se týče zachování lhůty,…
