5.5 Dokazování
JUDr. Lukáš Potěšil, Mgr. Jiří Venclíček
Potvrzení či vyvrácení existence skutečnosti
Dokazování lze zjednodušeně charakterizovat jako proces, jehož cílem a výsledkem má být získání důkazu, který potvrzuje, nebo naopak vyvrací existenci určité skutečnosti, která byla dosud sporná a kterou je třeba pro účely řízení a rozhodnutí postavit na jisto. Vede tak k získání poznatků o skutečnostech, které jsou důležité pro rozhodnutí.
Celá rovina důkazů a dokazování by měla být obsažena v rozhodnutí, resp. rozhodnutí by mělo z důkazů a dokazování vycházet. V odůvodnění rozhodnutí je správní orgán povinen označit důkazy, které provedl, a uvést, jak je zhodnotil a k čemu na jejich základě dospěl. Současně musí označit i ty důkazy, které mu byly k provedení navrženy a které neprovedl, přičemž důvod jejich neprovedení rovněž musí být v odůvodnění řádně uveden, proces dokazování tak v mnohém předurčuje obsah rozhodnutí, resp. jeho výrok.
Předmět dokazování
Předmětem dokazování nejsou skutečnosti obecně známé (tzv. notoriety), skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti a právní předpisy.
Podklady pro vydání rozhodnutí
Ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 SŘ jsou důkazy získané v procesu dokazování na základě využití důkazních prostředků jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí. Podklady má zásadně povinnost opatřovat správní orgán, což je projevem tzv. vyšetřovací zásady. Proces dokazování je proto v jeho kompetenci a je za něj odpovědný.
Dokazování je ovládáno několika zásadami:
Ustanovení § 51 odst. 1 SŘ stanoví, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, což je projevem zásady legality. Tudíž nelze v řízení použít důkazy z nezákonně získaných či provedených důkazních prostředků. O provedeném dokazování se podle § 18 odst. 1 SŘ vždy sepisuje protokol. Jako důkazní prostředek nelze podle § 137 odst. 4 SŘ použít záznam o podání vysvětlení. Institut podání vysvětlení se používá před zahájením řízení a osoba, která vysvětlení podává, proto nemá procesní postavení svědka. Účelem podání vysvětlení je totiž zjištění, zda jsou dány důvody k vlastnímu zahájení řízení z moci úřední.
Důkazní prostředky
Důkazní prostředky jsou zejména následující:
- listiny,
- ohledání,
- svědecká výpověď,
- znalecký posudek.
Proces dokazování je možné rozdělit do několika fází.
Navrhování důkazů
Podle § 52 SŘ jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení, což je projevem zásady projednací. Účastník, když tvrdí nebo je povinen tvrdit, je současně povinen svá tvrzení dokázat (tzv. povinnost tvrzení a povinnost důkazní). Je zcela zřejmé, že je to i v jeho zájmu, pokud chce v řízení uspět. Správní orgán však není těmito návrhy vázán. Vždy však provede ty důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Jedná se o projev zásady vyšetřovací.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 As 29/2009 – 48,
"[n]ení na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není ve smyslu § 52 SŘ povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli a o které opře skutkové závěry a které opomene."
Opatřování důkazů
Důkazy zásadně opatřuje správní orgán, přičemž pokud to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj důkazy opatřil tento účastník. Pro tento účel může správní orgán usnesením uložit, aby ten, kdo má u sebe v držení listinu potřebnou k provedení důkazu, ji správnímu orgánu předložil. Vlastník, nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen předložit ji správnímu orgánu nebo strpět její ohledání na místě. Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek, přičemž musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet. Podle § 61 odst. 1 SŘ správní orgán může předběžným opatřením zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek.
Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. 9 A 233/2010 – 48,
[o]soba mající listinu potřebnou k provedení důkazu, které správní orgán podle § 53 odst. 1 SŘ z roku 2004 uloží, aby ji předložila, není oprávněna posuzovat, zda je předmětná listina relevantní pro výsledek správního řízení, a v návaznosti na výsledek tohoto vlastního posouzení se rozhodovat, zda pokynu (výzvě) správního orgánu k předložení listiny vyhoví.
Provádění důkazů
O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči tomu účastníkovi, který se vzdal svého práva účasti při dokazování. Podle § 3 SŘ jsou správní orgány povinny, není-li však v konkrétním případě stanoveno jinak, postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž je třeba respektovat požadavky uvedené v § 2 SŘ. Ustanovení § 3 SŘ stanovující tzv. racionalizovanou zásadu…
