11.1.5.2.2 Postup podle zákona o svobodném přístupu k informacím
JUDr. Mgr. Luboš Jemelka
Způsoby poskytování informací
Zákon o svobodném přístupu k informacím předpokládá, že výše uvedené povinné subjekty poskytují informace buď na základě žádosti, nebo zveřejněním. Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Jaké informace musí být zveřejněny, upravuje tento zákon ve svém § 5 (jedná se například o důvod a způsob založení povinného subjektu, popis jeho organizační struktury, místo a způsob, jak získat příslušné informace, postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání, přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, nebo též informace již dříve poskytnuté na základě konkrétní žádosti). Určité informace pak musí být zveřejněny rovněž v rámci výroční zprávy podle § 18 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Pokud jde o žádost o informace, platí, že se tato podává ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (není-li žadateli na ústně podanou žádost informace poskytnuta anebo nepovažuje-li žadatel informaci poskytnutou na ústně podanou žádost za dostačující, je třeba podat žádost písemně). Žadatelem o informace přitom může být každá fyzická i právnická osoba bez omezení.
Žádost o informace
Ze žádosti o informace musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona. Fyzická osoba dále uvede v žádosti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa.
Vady žádosti
Povinný subjekt musí žádost posoudit, a pokud neobsahuje předepsané údaje, vyzvat žadatele, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti žádost doplnil. Jedná se tak o specifickou úpravu vad podání, uplatnitelnou přednostně před § 37 odst. 3, resp. § 45 odst. 2 správního řádu. Nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost povinný subjekt odloží (totéž učiní v případě, že se požadované informace nevztahují k jeho působnosti). Činí tak neformálně, bez vydávání usnesení. Pokud je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je žádost formulována příliš obecně, vyzve povinný subjekt žadatele ve lhůtě 7 dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil. Neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne se o odmítnutí žádosti (zde je již nutno vydat formální rozhodnutí).
Lhůty pro poskytnutí informace
Pokud povinný subjekt nerozhodne o odmítnutí žádosti o informace, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění, resp. upřesnění. Tuto lhůtu může povinný subjekt ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o deset dní. Závažnými důvody jsou vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou oddělené od úřadovny vyřizující žádost, vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti nebo konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti. Žadatel přitom musí být o prodloužení lhůty i o jeho důvodech vždy prokazatelně informován, a to včas před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace.
S porušením této lhůty nicméně není spojen bezprostřední právní důsledek, jako tomu bylo do 22. března 2006, kdy nedodržení uvedené lhůty znamenalo automaticky fikci odmítavého (negativního) rozhodnutí. Nedodržení této lhůty by však bylo i dnes nesprávným úředním postupem a uplatnit by se zde mohla ochrana proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, resp. stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím.
Postup podle části čtvrté správního řádu
Pokud je žádosti o informace vyhověno a tedy požadovaná informace poskytnuta, správní rozhodnutí se zde nevydává. Tento postup není žádným správním řízením. To však neznamená, že by byl zcela neformální. Nepochybně se zde totiž jedná o postup podle části čtvrté správního řádu, která dopadá na ty postupy, které sice správním řízením nejsou, ale jedná se o výkon veřejné správy. I když pak má zákon o svobodném přístupu k informacím pro tyto potřeby (vyhovění žádosti) více méně samostatnou procesní úpravu, neznamená to, že se správní řád nevztahuje v ničem – viz dále kapitola o vyjádření vztahu ke správnímu řádu, ze které vyplývá nutnost uplatnit podpůrně správní řád například na počítání lhůt, doručování, apod., které zákon o svobodném přístupu k informacím neupravuje.
Rozhodování o odmítnutí žádosti o informace
Podstatnější z hlediska vztahu zákona o svobodném přístupu k informacím a správního řádu jsou případy, kdy se žádosti v plném rozsahu nevyhoví a je nutné rozhodnout o odmítnutí žádosti o informace. Podle názoru Josefa Vedrala (Vedral, J. Rozhodnutí správního orgánu ve správním řádu a v soudním řádu správním – pokus o srovnání na vybraných příkladech. ASPI, 2010. ASPI LIT35956CZ) lze zahrnout pod část čtvrtou správního řádu dokonce nejen poskytnutí informace, ale i její neposkytnutí, a tedy vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím. V tomto případě se totiž jedná věcně o případ předpokládaný v § 155 odst. 3 správního řádu, podle kterého je formálně oznamováno, že určité sdělení není možné poskytnout. Ať už se ovšem z věcného hlediska jedná o uplatnění části čtvrté správního řádu, nebo nikoli, nic to nemění na faktu, že je zde požadováno výslovně vydání správního rozhodnutí ve smyslu části druhé správního řádu, což nepochybně zlepšuje postavení žadatele o informaci z hlediska přístupu k opravným prostředkům.
Podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví (a nejedná se o výše uvedený případ odložení žádosti), vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti. Pokud nebylo žádosti vyhověno z důvodů ochrany obchodního tajemství podle § 9 nebo ochrany práv třetích osob k předmětu práva autorského podle § 11 odst. 2 písm. c) tohoto zákona, musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává právo k tomuto obchodnímu tajemství nebo kdo vykonává majetková práva k tomuto předmětu ochrany práva autorského, je-li tato osoba povinnému subjektu známa.
Důvody pro odmítnutí žádosti
Z hlediska následného přezkoumání takového rozhodnutí bude podstatné zejména vymezení důvodů, pro které byla žádost o informace odmítnuta. Těch je v zákoně o svobodném přístupu k informacím (popřípadě též v dalších zákonech – viz např. nutnost respektovat bankovní tajemství podle § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, nebo § 49 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance). Jedná se například o utajované informace chráněné podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, obchodní tajemství chráněné zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, informace získané v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti chráněné povinností mlčenlivosti, informace vzniklé bez použití veřejných prostředků (které byly předány osobou, jíž takovou povinnost zákon neukládá, pokud nesdělí, že s poskytnutím informace souhlasí) nebo informace zveřejňované na základě zvláštního zákona (například zákona o státní statistické službě). Neposkytují se ani informace o probíhajícím trestním řízení, rozhodovací činnosti soudů (s výjimkou rozsudků), plnění úkolů zpravodajských služeb, přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu nebo činnosti Ministerstva financí podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo podle zákona o provádění mezinárodních sankcí.
Chráněny mohou být rovněž informace vztahující se výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu, nové informace vzniklé při přípravě rozhodnutí povinného subjektu (to platí jen do doby, kdy se tato příprava ukončí vydáním rozhodnutí) apod. Rovněž informace týkající se osobnosti člověka, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobních údajů poskytne povinný subjekt jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu (zejména pak v souladu s § 11 až 16 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nebo § 5 a 10 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů) a chránit je třeba též informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení.
Podmínky omezení
Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Tato omezení pak musí jasně vyjádřit v textu rozhodnutí, jak ve výroku odkazem na konkrétní zákonné ustanovení, tak také v odůvodnění, aby bylo zřejmé, na základě čeho k tomuto omezení došlo a bylo možné v rámci opravných prostředků přezkoumat, zda bylo toto omezení nezbytné. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod…
