7.3.1 Příloha 1: Z judikatury

Nejvyšší správní soud, spis. zn. 3 Ads 148/2008, usnesení ze dne 13. července 2010

Uspokojení navrhovatele s postupem správního orgánu

Správní orgán může uspokojit navrhovatele počínaje zahájením řízení před soudem, a to do doby, dokud soud nerozhodne. Pro sdělení správního orgánu nejsou předepsány žádné zvláštní náležitosti. Musí však z něho být patrné, co navrhuje správní orgán učinit k uspokojení navrhovatele. Správní orgán vydá nové rozhodnutí nebo opatření, popř. provede jiný úkon.

Zákonem předvídaný postup je využitelný tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky řízení před správním soudem, resp. neexistují-li neodstranitelné překážky, pro které by bylo nutno návrh odmítnout nebo zastavit řízení podle § 47 písm. a) a c) SŘS; v takovém případě ustanovení § 62 SŘS aplikovat nelze.

Protože předmětem řízení disponuje navrhovatel, vezme-li svůj návrh zpět, musí soud zastavit řízení. Toto dispoziční oprávnění nemůže aktivita správního orgánu ohrozit v žádném stadiu řízení.

Správní orgán může zvolit nabízený postup jen tehdy, nezasáhne-li práva nebo povinnosti třetích osob. Tam, kde byl v řízení jediný účastník, je situace jednoduchá, těžší bude posuzovat případy, kdy bylo ve správním řízení více účastníků. U soudu se kolize s právy a povinnostmi dalších osob může projevit především u osob zúčastněných na řízení.

Oznámení vůči navrhovateli ze strany správního orgánu musí být učiněno v souladu s příslušnými právními předpisy. Náležitosti vyjádření navrhovatele se řídí ustanovením § 37 SŘS. Mělo by být zřetelné, že navrhovateli jsou jasné jak důsledky činnosti správního orgánu, tak i důsledky následného postupu soudu.

Sdělí-li navrhovatel soudu, že je uspokojen, soud řízení zastaví. Podle § 47 písm. b) SŘS je vyžadováno plné uspokojení. "Uspokojení“ nebo "plné uspokojení“ se nemusí vázat na všechny body návrhu. Je představitelné, že navrhovatel bude spokojen s postupem správního orgánu, i když mu původně vytýkal i další pochybení, k jejichž odstranění nedošlo. Podstatné je to, že sdělí-li navrhovatel soudu, že je uspokojen, soud řízení zastaví, aniž by zkoumal další okolnosti případu. V tomto směru úprava soudního řádu správního mění vzájemný vztah mezi objektivní a subjektivní rovinou při posuzování uspokojení navrhovatele oproti předchozí úpravě obsažené v občanském soudním řádu. Dochází totiž k tomu, že objektivní rovina (přezkoumání soudem) ustupuje do pozadí a rozhodující je sdělení navrhovatele, že je uspokojen.

Otázkou zůstává, jak posuzovat případy, kdy navrhovatel projeví uspokojení, ale i v novém rozhodnutí (opatření, úkonu) bude možno zpochybnit zákonnost, případně zjistit porušení subjektivních veřejných práv navrhovatele. Problém je, zda i za této situace by soud s odkazem na projev vůle navrhovatele řízení zastavil.

Nicméně podle ustanovení § 47 písm. b) SŘS soud řízení usnesením zastaví, prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen (§ 62), což nasvědčuje spíše tomu, že rozhodujícím pro postup soudu podle § 62 odst. 4 věty první ve spojení s § 47 písm. b) SŘS bude projev vůle navrhovatele o tom, že byl uspokojen. Tato úprava je výrazem dispoziční zásady, která znamená, že procesní iniciativa je dána do rukou účastníků řízení, nikoliv soudu nebo i jiných subjektů. Znamená to, že iniciativu má ten, kdo uplatňuje svůj vlastní právní zájem. Lze tedy shrnout, že pro postup podle věty první § 62 odst. 4 SŘS je rozhodující sdělení navrhovatele o tom, že je postupem správního orgánu uspokojen, aniž by bylo soudem cokoli dále ověřováno.