6.2.1 Rozklad, rozkladová komise

6.2.1 Rozklad, rozkladová komise

Rozklad a rozkladové řízení nahrazují řízení o řádných opravných prostředcích (o odvolání), kde pojmový znak odvolání, jeho devolutivní účinek (srv. kap. 6/1.3 příručky), nelze uplatnit, neboť správní orgán, který rozhodoval v prvním stupni, již nemá žádný nadřízený správní orgán, jež by jeho rozhodnutí mohl přezkoumat.

Řádný odvolací prostředek proti rozhodnutí v prvním stupni

Rozklad je tak řádným opravným prostředkem namísto odvolání proti rozhodnutím učiněným v prvním stupni:

• ministerstvem, ministrem nebo státním tajemníkem ministerstva,

• ústředním správním úřadem s celostátní působností, který není podřízen žádnému ministerstvu (např. Český úřad zeměměřičský a katastrální, Úřad průmyslového vlastnictví, Český statistický úřad, Správa státních hmotných rezerv, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad atd.) nebo vedoucím tohoto úřadu.

I když představitele uvedených správních orgánů samé za správní orgán považovat nelze, zákon je zde vyjmenovává proto, aby se předešlo pochybnostem o tom, zda proti rozhodnutí ministra nebo vedoucího ústředního správního úřadu s celostátní působností vůbec lze uplatnit opravné prostředky. Nezáleží tedy na tom, kdo přímo ve věci rozhodl, postačí, že je rozhodnutí vydáno v rámci příslušného úřadu – mezi rozhodnutím vydaným příslušným odborem ministerstva a rozhodnutím vydaným přímo ministrem zde správní řád z hlediska opravných prostředků nečiní rozdíly.

Na základě rozkladu je proto napadené rozhodnutí přezkoumáváno ze stejných hledisek jako rozhodnutí napadené odvoláním.

Pravomoc rozhodnout o rozkladu

O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu, a to i tehdy, pokud rozklad míří proti jejich vlastním rozhodnutím. Zákon zde uměle vytváří pomyslnou dvojinstančnost, přičemž jistý odhled od rozhodování v prvním stupni má zajistit existence rozkladové komise jako jakéhosi mezistupně v rozhodování. Pokud by ministr rozhodl bez tohoto mezistupně, tedy aniž by vyčkal návrhu rozkladové komise, došlo by tím ke vzniku závažné procesní vady, která má bezpochyby vliv na zákonnost rozhodnutí a správní soud by takové rozhodnutí musel zrušit (§ 76 odst. 1 písm. c/ soudního řádu správního).

Přenesení pravomoci

Pravomoc rozhodnout o rozkladu ministr nebo vedoucí ústředního správního úřadu nemůže na nikoho přenést, a to ani v rámci svého úřadu. Zákon zde má spíše na mysli, že pravomoc nelze delegovat na jinou osobu, nikoliv již to, že státní tajemník – 1. náměstek ministerstva v zastoupení ministra v době jeho nepřítomnosti, tedy v době, kdy jej ministr pověřil vedením úřadu, vydá rozhodnutí o rozkladu. Tak zužující výklad by ohrozil dodržení lhůt pro vydání rozhodnutí o rozkladu například v době jeho nemoci. Postačí dle mého názoru dodržení zásady, že o rozkladu rozhoduje osoba, která úřad řídí a v tu chvíli (v době vydání rozhodnutí) vykonává všechny pravomoci osoby, která je k rozhodování oprávněna.

Řízení o rozkladu

Řízení o rozkladu probíhá stejným způsobem jako řízení o odvolání, pro rozklad platí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, stejná lhůta jako pro podání odvolání. S ohledem na to, že v prvním stupni rozhodoval stejný správní orgán, úkony správního orgánu prvního a druhého stupně se nerozlišují.

Ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu jako osoba nadaná pravomocí rozhodovat meritorně zároveň řízení vede. Vydává tedy i všechna procesní rozhodnutí ve věci (usnesení) a rozhoduje o jednotlivých úkonech v řízení. Ani tuto svou pravomoc není oprávněna přenést na své podřízené. K přijetí rozhodnutí a k vedení řízení je jí nápomocna rozkladová komise.

Rozkladová komise

Rozkladová komise je obligatorním poradním orgánem osoby, která je oprávněna o rozkladu rozhodnout. Jejím úkolem je příprava návrhu rozhodnutí o rozkladu a návrhu procesních rozhodnutí.

Rozkladová komise není správním orgánem.

Členy rozkladové komise a jejího předsedu jmenuje osoba rozhodující o rozkladu, musí mít nejméně 5 členů, z nichž většinu musí tvořit odborníci, kteří nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu. Zákon žádné kvalifikační požadavky na odbornost členů komise neklade, je tak plně v kompetenci ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu, jak bude k požadavku odbornosti členů komise přistupovat. Vodítkem zde bude především nestrannost osoby vůči ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu,¹ meritum rozhodnutí vydaného v prvním stupni a znalost dané problematiky po stránce skutkové i právní, schopnost formulovat své odborné názory a v neposlední řadě i autorita odborníka.

Jako podstatným požadavkem se pak jeví znalost práva a správního práva procesního především, neboť rozkladová komise zajišťuje průběh řízení, tedy i jeho zákonnost. Zákon se přitom snaží co nejvíce eliminovat vazby na rozhodování v prvním stupni, i z tohoto pohledu by pak měl ke složení komise v konkrétní věci ministr přistupovat.

Rozkladová komise může jednat v pětičlenných senátech, jejichž většinu musí rovněž tvořit odborníci, kteří nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu.