11.1.5.2.1 Zákon o svobodném přístupu k informacím a povinné subjekty
JUDr. Mgr. Luboš Jemelka
Právo na informace
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, upravuje pravidla a podmínky pro poskytování informací, čímž zaručuje realizaci práva na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vedle zákona o svobodném přístupu k informacím garantují přístup k informacím například také zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, nebo dalších předpisy, které se mimo jiné zabývají i poskytováním určitého typu informací (například informací o úrovni znečištění ovzduší, resp. o stavu ovzduší jako takovém podle § 36 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, statistických informací podle § 18 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, apod.). Jediným obecným předpisem, který neřeší poskytování informací pouze z určité oblasti, je však zákon o svobodném přístupu k informacím. Ten je také v praxi uplatňován nejčastěji a názory uvedené ve vztahu k tomuto předpisu pak platí obdobně například též pro zákon o právu na informace o životním prostředí.
Působnost správního řádu
Jak bylo zdůrazněno již mnohokrát, působnost současného správního řádu se, ani zdaleka, nevztahuje pouze na správní řízení jako takové (tedy řízení zakončené zpravidla vydáním správního rozhodnutí), ale dopadá rovněž na ty úkony, které sice správním řízením nejsou, ale jedná se v souladu s § 1 odst. 1 o postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Tedy i poskytování informací musí spadat do působnosti správního řádu, a to jak v případě, kdy se o tomto poskytnutí rozhoduje (v případě plného nevyhovění žádosti o informace), tak také v případě, kde se rozhodnutí nevydává (k tomu v podrobnostech dále). Samozřejmě i zde musí platit § 1 odst. 2 správního řádu, podle kterého se správní řád uplatní až tehdy, pokud zvláštní zákon neobsahuje zvláštní procesní úpravu. Tu zákon o svobodném přístupu k informacím obsahuje jen částečně, a proto se subsidiární aplikaci správního řádu nelze vyhnout, aby nedocházelo k tomu, že by byla určitá veřejná moc vykonávána bez zákonné opory a zákonných mezí.
Povinné subjekty
Protože je s ohledem na výše uvedené zřejmé, že se při postupu podle zákona o svobodném přístupu k informacím uplatní (minimálně v určitých případech) správní řád, stávají se povinné subjekty, tedy subjekty povinné informace podle tohoto zákona poskytovat, správními orgány. Díky tomuto zákonu se tak správním orgánem mohou stát i takové subjekty, resp. organizační složky státu, které by jinak žádné správní řízení nevedly, resp. jako správní orgány vůbec nevystupovaly. Může se přitom dokonce jednat i o subjekty soukromého práva (například obchodní společnosti), u kterých existují (převažují) veřejnoprávní prvky a které jsou s ohledem na dále uvedenou soudní judikaturu těmito povinnými subjekty také. Obecně platí, že povinnými subjekty, které mají podle zákona svobodném přístupu k informacím povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány (jako státní orgán vystupuje například také Veřejný ochránce práv, Úřad vlády či bezpečnostní sbory), územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce (například Česká národní banka, Všeobecná zdravotní pojišťovna, veřejné vysoké školy, státní fondy apod.). Povinnými subjekty jsou pak dále i ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy (zde ovšem pouze v rozsahu této jejich rozhodovací…