5.5.3 Důkaz svědeckou výpovědí
Mgr. Petra Vrábliková, Mgr. Pavel Kotrady
Povinnost svědčit
Každý, kdo byl řádně a včas předvolán před správní orgán, je povinen se k němu, případně na jiné jím určené místo dostavit, mj. za účelem podání svědecké výpovědi. Tato povinnost se vztahuje i na svědky, a to i na ty, kteří mají povinnost nebo právo odepřít svědeckou výpověď. Povinnost svědčit o skutečnostech významných pro správní řízení je jednou ze základních občanských povinností občana.
Za svědeckou výpověď nelze považovat písemné prohlášení, byť učiněné ve formě čestného prohlášení, které předvolaná osoba sepíše a zašle správnímu orgánu namísto své osobní účasti.
Způsobilost svědka
Správní řád neklade pro svědeckou způsobilost svědka žádné zvláštní podmínky. Způsobilost vypovídat před správním orgánem jako svědek není omezena ani věkem, ani duševní způsobilostí osoby svědka. Obecně platí, že svědkem může být každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení a která je svými smysly schopna vnímat a následně reprodukovat určité skutečnosti, které jsou předmětem dokazování ve správním řízení. Děti nízkého věku a osoby duševně nemocné jsou tak z logiky věci začasto jako svědci pro svoji svědeckou nezpůsobilost vyloučeni z povinnosti svědčit a od jejich svědecké výpovědi správní orgán upustí. Je však vždy nutno posuzovat případ od případu, zda je svědek způsobilý svědčit, či nikoliv, neboť i malé dítě je schopno přiměřeně svému věku vnímat a následně reprodukovat alespoň některé skutečnosti, stejně jako osoba stižená duševní poruchou. Otázku hodnověrnosti svědecké výpovědi podané takovými osobami je potom povinen správní orgán vyhodnotit v rámci hodnocení důkazů.
V případě, kdy je svědkem osoba mladší 15 let, je více než vhodné tuto vyslýchat v přítomnosti zákonných zástupců takové osoby a její výslech předem konzultovat s orgánem ochrany péče o dítě, zvláště v případech výslechů, jejichž předmět by mohl mít na takovou osobu negativní vliv. V případě osoby starší 15 let, avšak mladší 18 let, je nutné o výslechu zákonné zástupce uvědomit.
Jedná-li se o výslech osoby stižené duševní poruchou, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům, příp. je ve způsobilosti k právním úkonům omezena, je nutné, aby tato osoba byla vyslýchána jako svědek v přítomnosti svého opatrovníka. Je více než vhodné dotázat se předem opatrovníka, jakým způsobem je možné výslech vést, a to zejména s ohledem na zachovalé schopnosti opatrovance svými smysly vnímat a následně reprodukovat určité skutečnosti.
Kdo nemůže být svědkem
Svědkem může být pouze fyzická, nikoliv právnická osoba ani orgán veřejné správy. Výkon funkce jejího statutárního nebo obdobného orgánu oprávněného jejich jménem jednat zde není možný, neboť nemůže suplovat přímý popis skutečností, které byly svědkem vnímány. Takového vnímání pak právnická osoba jako subjekt umělý není schopna a svědkem skutečností, které se jí týkají, bude osoba, která je skutečně vnímala, a to bez ohledu na její postavení v rámci struktury právnické osoby – její zaměstnanec, člen statutárního orgánu, úřední osoba nebo kterákoliv jiná osoba, která byla v okamžiku skutkového děje přítomna a může jej popsat, i když k právnické osobě vztah nemá (například účastník jiného správního řízeni, který se stal svědkem přestupkového jednání v prostorách správního úřadu).
Povinnost dostavit se na předvolání
Každá fyzická osoba je povinna se dostavit na základě předvolání ke správnímu orgánu, mj. za účelem podání svědecké výpovědi. Výzva bude zpravidla písemná, v podobě předvolání (§ 59 správního řádu, srv. kap. 5/7.1 příručky). Svědek je povinen vyhovět výzvě správního orgánu i v jiné formě než v podobě předvolání, nedostavení se však již nelze sankcionovat ani předvedením, ani pořádkovou pokutou. Závisí na správním orgánu, jeho znalosti věci a případně i vědomostech o osobě svědka, jaký postup v konkrétním případě zvolí. Přistoupí-li k formálnímu způsobu výzvy, tedy předvolání, musí být toto písemné a doručuje se svědkovi do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem (lhůta je pořádková).
Náležitosti předvolání
V předvolání musí být přesně specifikováno, který správní orgán, v které věci (uvedením spisové značky a charakteru věci), kdy, kam a z jakého důvodu osobu předvolává. Není třeba přesně vymezovat, k jaké konkrétní skutečnosti má být svědecká výpověď podána, takový údaj lze uvést tam, kde je zřejmé, že svědek disponuje dalšími údaji, zpravidla listinami, které mu mohou v podání výpovědi napomoci, nebo které může předložit k provedení správnímu orgánu. Takový údaj je dále třeba uvést tehdy, je-li patrné, že je zde některý z důvodů, pro který má svědek právo nebo povinnost podání výpovědi odmítnout.
Předvolání pak dále musí obsahovat poučení o okolnostech, za nichž svědek nesmí být vyslýchán a za nichž může podání svědecké výpovědi odepřít, stejně jako o následcích nedostavení se na předvolání.
Omluva svědka
Na předvolání je svědek povinen se na určené místo ve stanoveném čase dostavit (s průkazem totožnosti). Brání-li mu v tom závažné okolnosti (plánované vyslání na služební cestu, dovolená, pracovní neschopnost nebo zdravotní stav), je povinen se správnímu orgánu z nařízeného úkonu včas omluvit, sdělit důvod, pro který se na předvolání nemůže dostavit, a tento doložit (zprávou lékaře, zaměstnavatele, kopií tzv. neschopenky apod.). Důvodnost omluvy posuzuje správní orgán. Správní orgán je také oprávněn vyžádat si od předvolaného svědka, pakliže tento se omluvil ze zdravotních důvodů – nemoci, potvrzení od jeho ošetřujícího lékaře, zda stav svědka je skutečně tak vážný, že se nemůže dostavit na předvolání k výslechu. Zejména u opakovaných omluv, kdy svědek je ve stavu nemocných vždy krátce před nařízeným výslechem, by správní orgán měl toto své oprávnění využívat a nespokojit se toliko s potvrzením o stavu nemocnosti svědka (tzv. neschopenkou). Nedostaví-li se bez řádné omluvy, může správní orgán rozhodnout o jeho předvedení nebo o uložení pořádkové pokuty. Je-li to možné, uvědomí správní orgán o provádění důkazu svědeckou výpovědí účastníky řízení a umožní jim účastnit se.
Svědeckou výpověď je svědek povinen poskytnout, za dále zákonem vymezených podmínek, i přímo na místě nebo mimo správní úřad (v místě skutkového děje, například při dopravní nehodě, resp. po ní, ve zdravotnickém zařízení nebo zařízení sociální péče, není-li schopen se na výzvu správního orgánu dostavit, při jiném úkonu, například při ohledání nemovité věci, apod.).
Stejně jako v případě jakéhokoliv jiného důkazního prostředku je možné, aby důkaz svědeckou výpovědí navrhl účastník řízení. Předvolat svědka však může správní orgán na základě svého vlastního uvážení i bez návrhu účastníků řízení.
Povinnost a právo nevypovídat
Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem (zákon č. 412/2005 Sb., o utajovaných informacích a bezpečnostní způsobilosti), které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže by byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn.
Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti (tradičně lékařské nebo zpovědní tajemství, ale rovněž například údaje týkající se průmyslového vlastnictví, bankovního tajemství apod.), ledaže byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem [např. jedná-li se o lékařské tajemství, může pacient (účastník řízení) sám určit osobu, která může být informována o jeho zdravotním stavu podle § 67b odst. 12 písm. d) zákona č. 20/1996 Sb, o péči o zdraví lidu] nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Svědek musí být poučen o své povinnosti v takových případech odepřít výpověď. Pokud by své povinnosti mlčenlivosti nebyl zproštěn a před správním orgánem vypovídal, bez ohledu na jeho osobní odpovědnost (podle okolností může jít o přestupek, trestný čin, zásah do osobnostních práv atd.), jde o důkaz získaný nezákonným způsobem. Správní orgán k němu nesmí přihlížet. Správní orgán by však, je-li mu známo, že svědek je vázán povinností mlčenlivosti ve kterékoliv z vyjmenovaných podob, měl svědka v rámci přípravy úkonu vyzvat, aby požádal o zproštění této povinnosti, nebo tak učinit sám, je-li to možné.
Nebyl-li svědek mlčenlivosti zproštěn, nemělo by vůbec dojít k předvolání svědka ani k zahájení jeho výslechu, neboť takový úkon je nadbytečný. Vyslýchat svědka lze jinak pouze k okolnostem, které se povinnosti jeho mlčenlivosti netýkají.
O zproštění mlčenlivosti svědka může správní orgán požádat příslušný orgán předem, pakliže je mu známo, že svědek je vázán povinností mlčenlivosti, případně i po provedeném výslechu. V žádosti je povinen uvést druh a předmět řízení a také konkrétní skutečnosti, v nichž žádá o zproštění mlčenlivosti svědka. Součástí žádosti musí být také uvedení konkrétních otázek, které mají být svědkovi položeny, pakliže jsou správnímu orgánu již známy. Žádá-li správní orgán o zproštění mlčenlivosti svědka po provedeném výslechu, měl by být přílohou žádosti protokol o výslechu svědka. Osoba svědka musí být v žádosti nezaměnitelným způsobem identifikována. Správní orgán by také měl v žádosti odůvodnit, proč považuje za podstatné výslech svědka provést ve vztahu k významu tohoto důkazu pro rozhodnutí v dané věci.
Svědek může výpověď odepřít, jestliže by jí sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo pro správní delikt. Pojem osoba blízká není pojmem správního práva, nýbrž práva občanského – vymezuje jej § 116 občanského zákoníku. Osobami blízkými jsou:
-
příbuzní v řadě přímé (všichni pokrevní potomci bez ohledu na stupeň – synové a dcery, vnuci, pravnuci atd., stejně tak i pokrevní předci – praprarodiče, prarodiče, rodiče bez omezení), patří sem i vztahy vzniklé osvojením,
-
sourozenci plnorodí (společní oba rodiče) i polorodí (je-li společný jeden rodič, zásadně matka),
-
manžel/manželka (za trvání manželství),
-
jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. V daném případě jde o osoby, které jsou k sobě (resp. svědek k osobě, již může svou výpovědí ohrozit) v poměru rodinném jako příbuzní v nepřímé řadě (např. strýc a synovec, bratranec a sestřenice) nebo obdobném (tchán a jeho zeť) nebo v poměru, který je těmto vztahům svým obsahem obdobný (partneři, druh – družka, manžel ve vztahu k dětem druhého manžela, pěstouni k dětem v jejich péči, apod.). Musí však zároveň platit, že vzájemný poměr mezi těmito osobami je natolik úzký, že by újmu, kterou utrpěla jedna z osob, druhá pociťovala důvodně jako újmu vlastní.
Osobou blízkou však nemůže být přítel ani kamarád, a to ani pokud je přátelství natolik pevné, že by jeden mohl pociťovat újmu druhého jako svoji vlastní.
Má-li správní orgán pochybnost, zda mezi svědkem a uváděnou osobou je poměr rodinný či obdobný, může provést šetření v této věci.
Pokud jde o možnost odepřít výpověď, nelze také zapomínat na osoby, které požívají výsad a imunit, zejména diplomaty a konzulární pracovníky. Výsady a imunity jsou stanoveny mezinárodními smlouvami nebo zákonem. Imunita poslance a senátora Parlamentu České republiky se nevztahuje na jeho povinnost vypovídat ve správním řízení jako svědek.
Odepření výpovědi
Co má správní řád na mysli trestným činem a přestupkem, je vymezeno § 3 trestního zákona a § 2 zákona o přestupcích, správní delikty jsou však vymezeny jednotlivými předpisy správního práva hmotného, jejich výčet by dalece přesahoval rámec této příručky. Lze však upozornit, že odepřít výpověď lze pouze tehdy, jestliže by svědek vystavil stíhání za správní delikt fyzickou osobu, nikoliv…
