5.10.8.1.1 Příloha 1: Kdy nabývá právní moci rozhodnutí, vůči němuž se účastníci vzdali práva podat odvolání a rozhodnutí, vůči němuž podané odvolání bylo odvolatelem vzato zpět?
Kdy nabývá právní moci rozhodnutí, vůči němuž se účastníci
vzdali práva podat odvolání, a rozhodnutí, vůči němuž
podané odvolání bylo odvolatelem vzato zpět?
Pokud se účastník řízení vzdá práva podat odvolání, nabývá
rozhodnutí právní moci dnem, kdy takové podání správnímu
orgánu došlo (jde-li o řízení s jediným účastníkem – § 37 odst. 6 v souvislosti s § 73 odst. 1 a § 81 odst. 2), nebo dnem
následujícím po dni, kdy se práva podat odvolání vzdal poslední
z účastníků (jde-li o řízení s více účastníky a všichni se
vzdali práva podat odvolání – § 91 odst. 4).
Nevzdají-li se účinně práva podat odvolání všichni účastníci,
kteří jsou k podání odvolání oprávněni, nabude rozhodnutí
právní moci podle obecných ustanovení.
Vezme-li odvolatel (v případě, že se proti rozhodnutí odvolal
pouze jeden účastník) nebo všichni odvolatelé (v případě,
že se proti rozhodnutí odvolalo více účastníků) podané
odvolání zpět, nabývá napadené rozhodnutí právní moci
dnem následujícím po zastavení řízení (§ 91 odst. 3).
Odůvodnění:
Okamžik nabytí právní moci rozhodnutí v případě,
že se v řízení s více účastníky všichni účastníci
vzdají práva podat odvolání, a v případě, že
odvolatel nebo odvolatelé vezmou podané odvolání
zpět, je zákonem výslovně stanoven (§ 91 odst. 3 a 4). Otázku, kdy nabude právní moci rozhodnutí
v případě, že jde o řízení s jediným
účastníkem a tento účastník se vzdá práva podat
odvolání, zákon takto konkrétně neřeší. Je proto
třeba vyjít z ustanovení § 37 odst. 6, který říká,
že podání je učiněno dnem, kdy došlo věcně
a místně příslušnému správnímu orgánu, dále
z ustanovení § 73 odst. 1, podle něhož je v právní
moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání, a konečně z ustanovení § 81 odst. 2, který stanoví, že právo podat
odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po
oznámení rozhodnutí tohoto práva písemně nebo
ústně do protokolu vzdal.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že poté,
co správnímu orgánu došlo podání, jímž se účastník
vzdal práva podat odvolání, nepřísluší již tomuto
účastníkovi právo podat odvolání. Vzhledem
k tomu, že práva podat odvolání se vzdal jediný
účastník, nelze se již proti rozhodnutí
odvolat, a to se tak stává pravomocným. Rozhodnutí
proto nabývá právní moci dnem, kdy správnímu
orgánu došlo podání, jímž se jediný účastník
řízení vzdal práva podat odvolání.
Zpracoval: JUDr. Jiří Němec – ze závěrů pracovní
skupiny Krajského úřadu Libereckého kraje k novému
správnímu řádu
Z judikatury:
Nejvyšší správní soud, spis. zn. 2 As 25/2007, rozsudek ze dne 17. února 2009
Právní moc rozhodnutí v případě opomenutého účastníka řízení
Otázka nabytí právní moci rozhodnutí je ve skutečnosti často také otázkou skutkových zjištění, questio facti. Nelze totiž abstrahovat od toho, že existuje široká škála různých skutkových příběhů – od případů, kdy opomenutý účastník nebyl znám vůbec nikomu, ba ani on sám nevěděl, že se nějaké řízení vede a že nějaké rozhodnutí bylo vydáno, až k případům, kdy účastník řízení na něm bral plnohodnotnou účast nebo jej dokonce sám inicioval, či výsledné rozhodnutí získal z jiného zdroje – ale v důsledku chyby nebo nepozornosti se mu výsledné rozhodnutí nedostalo do rukou cestou, kterou zákon předpokládá, tedy řádným oznámením (doručením).
Dosavadní judikatura nahlížela tyto případy rozličně a přinášela pro ně také různá právní řešení. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu jako východisko dalších úvah formuloval následující teze.
Za prvé existují dvě skupiny skutečně nebo zdánlivě opomenutých účastníků: Ti, které za opomenuté správní orgán sám považuje, a ti, jejichž účastenství správní orgán popírá. Toto rozhraničení – vycházející tedy z procesního postoje správního orgánu – považuje soud za výchozí, protože právě ono poskytuje jasné východisko k ochraně skutečně porušených práv a nápravě narušeného právního stavu.
Za druhé je zřejmé, že v těch případech, kde správní orgán sám v řízení dosud probíhajícím dospěje k závěru, že osoba, která tvrdí, že účastníkem je, jím také je podle práva, musí také vadu řízení, ke které došlo, napravit. Nezbývá totiž nic jiného, než takové osobě umožnit plnohodnotnou účast na řízení, a to přiměřeně fázi, ve které se řízení nachází; problém nevzniká, nebylo-li dosud rozhodnutí v I. stupni vydáno. Bylo-li ale již vydáno rozhodnutí v I. stupni a probíhá řízení odvolací (k opravnému prostředku podanému jiným účastníkem), musí umožnit opomenutému účastníku doručením rozhodnutí I. stupně podat rovněž odvolání. Odpírá-li naopak osobu za účastníka uznat, vydá o tom procesní rozhodnutí.
Za třetí je třeba připomenout, že v situaci, kdy opomenutý účastník řízení vystoupí teprve poté, kdy řízení před správním orgánem je skončeno rozhodnutím, jež správní orgán má za konečné a případně také pravomocné, nastávají různé varianty, kombinující jednak otázku právní, zda totiž vystoupivší osoba je nebo není skutečným účastníkem řízení, a jednak otázku skutkovou, především v tom, zda a kdy taková osoba získala dostatečný a věrohodný poznatek o obsahu rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno.
Jestliže se správní orgán ztotožní s tím, že osoba je skutečným účastníkem řízení, nastává tato situace: Ve vztahu k právní moci rozhodnutí je uznáním osoby za pravého (opomenutého) účastníka správním orgánem již uznaná a obvykle doložkou deklarovaná právní moc vydaného rozhodnutí otřesena.
Došlo tu ke zřejmé vadě řízení a je třeba posoudit její vliv na zákonnost řízení i zákonnost rozhodnutí samotného; pro pestrost skutkových příběhů tu podle mínění rozšířeného senátu nelze dát jediný a univerzální návod, jak takové vady řešit.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu má za to, že právní moc rozhodnutí není zvrácena jen tím, že při oznamování rozhodnutí byl opomenut účastník, jsou-li splněny dva následující předpoklady.
Prvý…
