6.1.3.2 Odvolací lhůta při neoznámení rozhodnutí
JUDr. Lukáš Potěšil, Ph.D.
Vedle případů, kdy je účastníkům řízení oznámeno rozhodnutí se zcela absentujícím poučením, případně s poučením neúplným či nesprávným (srov. § 83 odst. 2), ustanovení § 84 řeší ty situace, kdy rozhodnutí není účastníkovi řízení vůbec oznámeno. O tom, že taková situace je nežádoucí a může vyvolávat řadu komplikací, není sporu. Proto se ji snaží řešit správní řád v uvedeném ustanovení.
Úvodem je třeba poznamenat, že specifickou kategorií jsou účastníci podle § 27 odst. 1. Ti jsou nazýváni jako hlavní či neopomenutelní účastníci. Jim musí být rozhodnutí vždy oznámeno. Vůči této kategorii účastníků řízení se proto neuplatní postup stanovený v § 84 odst. 1. Nicméně pravidlo uvedené v § 84 odst. 2 se již hlavních účastníků podle § 27 odst. 1 týká.
Ustanovení § 84 odst. 1 pamatuje na situace, kdy není účastníkovi podle § 27 odst. 2 a 3 vydané rozhodnutí vůbec oznámeno. Důvodem může být, že se jedná o tzv. opomenutého účastníka. Určitý subjekt sice splňuje vymezení účastníka, přesto s ním správní orgán nejednal a rozhodnutí mu neoznámil. Druhou možností je "prosté“ opomenutí při oznamování rozhodnutí. V tomto případě správní orgán s účastníkem v průběhu správního řízení jednal, umožnil mu využít jeho procesních práv, nicméně rozhodnutí mu již neoznámil. Společné v obou případech zůstává, že jde o účastníka řízení, kterému nebylo rozhodnutí oznámeno.
Ostatně i podle závěrů judikatury"je třeba vnímat ustanovení § 84 ... správního řádu jako výslovnou vůli zákonodárce umožnit opomenutému účastníku řízení podat odvolání proti správnímu rozhodnutí, které mu nebylo oznámeno. Toto ustanovení je přitom nutno vztáhnout nejen na případy, kdy se účastník sice účastnil celého správního řízení, avšak konečné rozhodnutí mu nebylo doručeno, ale i na případy, kdy potenciální účastník o správním řízení vůbec nevěděl, neparticipoval na něm, a tudíž mu ani konečné rozhodnutí doručeno nebylo.“
Odvolací lhůty při neoznámení rozhodnutí
V takových případech správní řád v § 84 odst. 1 stanovuje dvě lhůty, při jejichž kombinaci lze podat odvolání i při neoznámení rozhodnutí. Zmiňované lhůty jsou objektivního a subjektivního charakteru. Jak vyplývá z předcházejících částí této publikace, při kombinaci objektivních a subjektivních lhůt platí pravidlo, že konec subjektivní lhůty nastane nejpozději současně s koncem lhůty objektivní.
Subjektivní lhůta
Osoba, která byla účastníkem řízení, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání v subjektivní lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a o řešení otázky, která byla předmětem řízení, dozvěděla.
Předpoklady subjektivní lhůty
Subjektivní lhůta 30 dnů je vázána na splnění dvou předpokladů. Prvním z nich je, že se účastník dozvěděl o tom, že bylo vydáno rozhodnutí. Druhým předpokladem je, že se účastník dozvěděl i o řešení otázky, která byla předmětem rozhodování. Jde tedy o to, že se účastník dozvěděl nejen o tom, že bylo vydáno určité rozhodnutí, ale i o čem toto rozhodnutí je a co je jeho obsahem. Účastník se tedy musí dozvědět, že a jak a proč správní orgán rozhodl. Na základě toho může posléze formulovat podle § 82 odst. 2 své odvolací námitky. Teprve, zná-li účastník řízení obě uvedené skutečnosti, počíná mu běžet subjektivní lhůta k podání odvolání. Nedodržení této subjektivní lhůty musí prokázat správní orgán. Je tedy věcí správního orgánu, aby prokázal, že účastník se o existenci rozhodnutí dozvěděl třeba již dříve stejně jako to, že se již dříve seznámil s jeho obsahem.
Pokud dojde k situaci, kdy opomenutý účastník získá povědomost o tom, že v řízení, jehož by měl být účastníkem, bylo již vydáno rozhodnutí, jehož obsah však nezná, a podá-li za této situace odvolání, stricto sensu běh odvolací lhůty dosud nezapočal, neboť chybí druhá podmínka ohledně seznámení se s řešením otázky, která byla jeho předmětem.
Subjektivní lhůta může začít běžet ještě v době, kdy rozhodnutí nebylo oznámeno všem účastníkům řízení, stejně jako v době, kdy již uplynulo několik měsíců od doby, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků řízení.
Objektivní lhůta
Objektivní lhůta je jednoroční a počíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán oznámil. V rámci této objektivní lhůty musí nejpozději skončit i třicetidenní subjektivní lhůta.
…
