4.6 Vliv času, lhůty v jednotlivých ustanoveních správního řádu
JUDr. Lukáš Potěšil, Mgr. Jiří Venclíček
Časový aspekt správní činnosti
V předcházejících částech této příručky jsme opakovaně na řadě míst uvedli, že veřejná správa v jejím funkcionálním pojetí, tedy jako specifický druh činnosti, má své časové aspekty. Nejenom tedy, že samotné produkty správní činnosti působí v čase, a to zejména směrem do budoucna (pro futuro), ale mohou působit i do minulosti v případě tzv. deklaratorních rozhodnutí, tak i samotná veřejná správa jako taková se uskutečňuje v určitém čase.
Níže je poskytnut přehled jednotlivých ustanovení, která berou v potaz časový aspekt a stanovují určitý časový okamžik, kdy je třeba uskutečnit určitý procesní úkon. Určení takového okamžiku přitom bývá více či méně konkrétní. Právní úprava obsažená ve správním řádu není v tomto ohledu zcela jednotná. Díky tomu se můžeme setkat v textu tohoto právního předpisu s řadou pojmů, které mají vesměs stejný význam.
Zásada rychlosti
Správní řád ve svých jednotlivých ustanoveních primárně vychází ze základního požadavku rychlosti vyřizování věci. Ten je obsažen v § 6 odst. 1 SŘ, přičemž k jeho naplnění slouží celá řada dalších ustanovení. Správní řád se snaží zamezit tomu, aby v určitých ohledech docházelo k nežádoucí nečinnosti. Proto se ve správním řádu a jeho jednotlivých ustanoveních můžeme setkat s různými druhy časového určení. Jejich cíl je jasný. Stanovit pevná pravidla a zajistit, aby dotčené osoby či správní orgány zbytečně neprodlužovaly dobu vyřizování věci. Vzhledem k tomu, že konstrukce jednotlivých ustanovení se od sebe liší, nelze právní úpravu označit ani za přísnou, ani příliš benevolentní. Zmíněná různost naopak reflektuje různost procesních situací a rozlišnost procesních postupů. Tam, kde je na místě jednodušší úkon nebo postup, časový okamžik bývá určen poměrně striktně a je velmi krátký. Typicky jde o takové situace, kdy je správní orgán, případně dotčená osoba povinna vykonat určitý úkon bez zbytečného odkladu. Jinak tomu je v případě, kdy jsou stanoveny lhůty. A to buďto lhůty zákonné, nebo lhůty dané správním orgánem, které mají být ve smyslu § 39 odst. 1 SŘ přiměřené. Zde se již počítá s tím, že prvek a požadavek bezodkladnosti není reálný. Přesto je časový okamžik poměrně pevně podchycen začátkem a koncem lhůty.
Bezodkladně – co nejrychleji – pokud možno ihned
Ve správním řádu nalezneme v jeho jednotlivých ustanoveních pojem "bezodkladně", "bez dalšího", "bez zbytečných průtahů", "bez zbytečného odkladu" či "bezprostředně". Vzdor tomuto odlišnému terminologickému aparátu je třeba konstatovat, že smysl je obdobný. Jde o stanovení časového okamžiku, který má být co nejkratší. Určitý procesní úkon se tak má uskutečnit v době co nejkratší, tedy ihned, nejdříve, jak je to možné. V zásadě jde o dobu v rozsahu několik hodin, maximálně však několik dn. Správní řád nicméně přímo nestanoví, co konkrétně se rozumí pod těmito pojmy a co je to ve skutečnosti "bez zbytečného odkladu".
Lhůta 30 dnů
Ačkoliv se obecně traduje, že lhůta pro vyřízení věci je 30 dnů, je třeba v této souvislosti poukázat na několik souvisejících aspektů. Ustanovení § 71 SŘ, které upravuje lhůty pro vydání rozhodnutí je využitelné i pro další procesní postupy, na které dopadá správní řád, pokud samy neobsahují speciální právní úpravu. Proto kupř. lhůta pro vyřízení žádosti o informace je podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, patnáctidenní. Dále je třeba poznamenat, že § 71 SŘ pod vydáním rozhodnutí má na mysli vydání finálního rozhodnutí ve věci samé, jímž se řízení ukončuje. Nejde tedy o lhůtu pro vydání procesního či jiného pomocného rozhodnutí nebo lhůtu pro jednotlivé procesní úkony. Přitom správní řád v § 71 vychází z požadavku, aby bylo rozhodnutí vydáno bez zbytečného odkladu. Teprve až posléze, kdy není možné vydat rozhodnutí bezodkladně, nastupuje obligátní lhůta třiceti dnů.
Nicméně při zkoumání případné nečinnosti správního orgánu je třeba vycházet z individuálních okolností každého případu. Např. podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2012, č. j. 5 As 115/2012 – 33, "[v]yzve-li správní orgán usnesením účastníka k předložení podkladů nezbytných pro rozhodnutí ve věci a účastník proti tomuto usnesení podá rozklad, nelze považovat dobu řízení o tomto rozkladu (v daném případě delší než 3 měsíce) za dobu nezbytně nutnou, po kterou neběží lhůta pro rozhodnutí o návrhu (ve věci) podle § 71 odst. 4 SŘ 2004."
Rovněž podle Závěru č. 97 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 19. 11. 2010, "[p]o dobu vyřizování námitek proti závaznému stanovisku obsažených v odvolání proti rozhodnutí podmíněnému závazným stanoviskem (§ 149 odst. 4 SŘ) neběží lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání podle § 90 odst. 6 SŘ."
V této souvislosti lze odkázat na příslušné části této příručky, kde je blíže rozebrán institut lhůty pro vydání rozhodnutí.
Správní řád a "bezodkladně"
Podle § 8 odst. 1 SŘ správní orgány dbají vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby. Na to, že současně probíhá více takových postupů u různých správních orgánů nebo u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba povinna správní orgány bezodkladně upozornit.
Podle § 12 SŘ dojde-li podání správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil.
Ustanovení § 13 odst. 3 SŘ stanoví, že dožádaný správní orgán provede úkon bez zbytečného odkladu. Pokud nelze provést úkon bezodkladně, provede ho dožádaný správní orgán ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení dožádání.
Jak stanoví § 14 v odst. 3 a 4 SŘ, úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného. Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Nelze-li určit nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán a spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle § 131 odst. 4.
Z § 25 odst. 3 SŘ vyplývá, že jde-li o řízení, ve kterém se veřejnou vyhláškou doručuje ve správních obvodech několika obcí, správní orgán, který písemnost doručuje, ji nejpozději v den vyvěšení zašle též příslušným obecním úřadům, které jsou povinny písemnost bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů.
Podle § 40 odst. 1 písm. d) SŘ pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, je lhůta zachována, jestliže účastník nemůže z vážných důvodů učinit…
