4.2 Lhůty a počítání času
JUDr. Lukáš Potěšil, Mgr. Jiří Venclíček
Lhůty
Lhůtou se tradičně označuje určitý časový úsek, který je vymezen svým počátkem a koncem. Lhůty se potom vymezují na určitý počet hodin, zpravidla však dnů, či týdnů. Někdy se nerozlišuje mezi pojmy "lhůta" a "doba". Lhůty mají význam jak pro adresáty veřejné správy, tak pro správní orgány. Dotčeným osobám je v řízení před správními orgány ukládána povinnost učinit určitý úkon ve stanovené lhůtě, přičemž s jejím nedodržením bývají spojené, mnohdy nepříznivé, právní následky. Obdobně i pro správní orgány a jejich činnost jsou lhůty významné, neboť vymezují časový úsek, ve kterém je správní orgán povinen něco učinit (kupř. vydat rozhodnutí), a to opět s negativními následky marného uplynutí těchto lhůt.
Lhůty obecně můžeme rozdělit do dvou kategorií podle toho, zda jde o lhůty stanovené správním orgánem (mají být přiměřené a lze je prodloužit), nebo se jedná o lhůty stanovené přímo správním řádem. Není-li stanoveno jinak, lhůty stanovené zákonem prodloužit nelze.
Právní úprava
Základem pro počítání času a určení počátku a konce běhu lhůty je § 40 SŘ. Jedná se o tradiční ustanovení, které nalezneme takřka ve všech procesních předpisech.
Srov. § 55 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 60 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Zdůraznit je třeba tu skutečnost, že správní řád stanoví pouze základní interpretační pravidla pro počítání lhůt. Ta posléze platí pro všechny lhůty bez ohledu na to, zda je lhůta stanovena zákonem, nebo je určena správním orgánem jako přiměřená podle § 39 SŘ.
Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, platí následující pravidla:
- do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. To však neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. V pochybnostech se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o němž je jisto, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již nastala
- lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Není-li v měsíci takový den, končí lhůta posledním dnem měsíce.
- Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. To však neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
Podle Závěru č. 93 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 11. 6. 2010
"Na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se nevztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 40 odst. 1 písm. c) SŘ. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek."
V pátek dne 25. 6. 2010 byl účastníkovi řízení doručen příkaz. Podle § 150 odst. 3 SŘ ten, jemuž se příkazem ukládá povinnost, proti němu může podat odpor. Podat odpor je třeba ve lhůtě 8 dnů dne oznámení (doručení) příkazu. V daném případě je tedy podání odporu vázáno na lhůtu 8 dní. K oznámení příkazu došlo dne 25. 6. 2010 a tento den je třeba označit jako den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Do běhu lhůty se však nezapočítává. Proto se lhůta začne počítat až ode dne 26. 6. 2010. Stanovená osmidenní lhůta by tak měla skončit 3. 7. 2010. Protože tento den připadl na sobotu, uplatňuje se pravidlo, že posledním dnem lhůty je nejbližší pracovní den. V tomto případě 4. 7. 2010 připadá na neděli a na dny pondělí 5. 7. a úterý 6. 7. 2010 zase připadá státní svátek. Proto se konec lhůty posouvá až na středu 7. 7. 2010.
Druhy lhůt
V právu se setkáváme s dalšími lhůtami. Těmi jsou jednak lhůty hmotněprávní a lhůty procesní.
Lhůty hmotněprání a procesní
V případě lhůty hmotněprávní platí, že je zachována, pokud v jejím průběhu úkon dojde příslušnému adresátovi. Pro zachování lhůty procesní postačí, je-li úkon posledního dne lhůty předán k poštovní přepravě a nemusí být nutně doručen jeho adresátovi.
Právní úprava
Ve správním řádu se uplatňuje lhůta procesní. Podle § 40 odst. 1 písm. d) SŘ je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu. Tomu je postaveno na roveň, pokud je alespoň v tento den podána k poštovní přepravěpoštovní zásilka obsahující podání adresované tomuto správnímu orgánu. Nemůže-li však účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, potom je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně. Tento správní orgán je posléze povinen došlé podání bezodkladně postoupit věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Vážné důvody však musí v podání podatel výslovně uvést.
Základním pravidlem je, že v pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže opak. Prokázat, že lhůta zachována nebyla je úkolem správního orgánu.
Lhůty objektivní a subjektivní
Další dvojící jsou lhůty objektivní a subjektivní. V zásadě bývají pojímány jako párová dvojice. V průběhu lhůty objektivní musí uplynout i lhůta subjektivní, která je koncipována kratším časovým úsekem. Objektivní lhůta počíná běžet od okamžiku, kdy došlo (objektivně) k určité skutečnosti, která zakládá její běh (např. právní moc). Je pojímána jako nepřekročitelná. Jejím uplynutím právo na učinění určitého úkonu zaniká, resp. daný úkon již nelze provést.
Podle § 96 odst. 1 SŘ lze usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat nejpozději do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci.
Podle § 100 odst. 2 SŘ může účastník podat žádost o obnovu řízení nejpozději do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí.
Podle § 97 odst. 2 SŘ rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí ve věci. Probíhá-li přezkumné řízení, správní orgán je usnesením zastaví.
Lhůta subjektivní, resp. její počátek je vázán na okamžik, kdy účastník, nebo správní orgán určitou skutečnost zjistil (prvek subjektivnosti). Od tohoto okamžiku počíná běžet subjektivní lhůta, která však bývá při porovnání se lhůtou objektivní výrazně kratší. Proto, aby mohl být učiněn určitý úkon se vyžaduje, aby se tomu tak stalo při současném běhu lhůty objektivní a subjektivní. Nejpozději však lhůta končí uplynutím lhůty objektivní.
Podle § 96 odst. 1 SŘ usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl.
Podle § 100 odst. 2 SŘ účastník může podat žádost o obnovu řízení ... do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl.
K rozlišování právních pojmů "doba" a "lhůta"
Nejvyšší správní soud, spis. zn. 9 As 55/2009, rozsudek ze dne 27. května 2010
Krajský soud dospěl k závěru, že správní úřad nesprávně posoudil běh desetidenní lhůty dle § 24 odst. 1 SŘ, v důsledku čehož dospěl i k nesprávnému závěru o opožděnosti odvolání.
Žalobci bylo v dané věci prvostupňové rozhodnutí doručeno dle § 24 odst. 1 SŘ, přesněji po deseti dnech ode dne, kdy byla doručovaná písemnost uložena, neboť adresát nebyl při pokusu o doručení zastižen, nastala fikce doručení. Desátý den ode dne uložení připadl na den 25. 12. 2008, což je státní svátek.
Žalobce za použití § 40 odst. 1 písm. c) SŘ dovodil, že k doručení došlo až první následující pracovní den, což bylo pondělí 29. 12. 2008, a od tohoto dne počítal patnáctidenní lhůtu pro podání odvolání. Takto stanovená lhůta skončila dne 13. 1. 2009, kdy žalobce odvolání podal k poštovní přepravě.
Správní úřad však jeho odvolání posoudil jako opožděné, neboť dle jeho názoru došlo k doručení prvostupňového rozhodnutí žalobci v souladu s § 24 odst. 1 SŘ dne 25. 12. 2008, posledním dnem lhůty k podání odvolání byl tedy den 9. 1. 2009. Ve vyjádření k žalobě stěžovatel uvedl, že nový správní řád dle jeho názoru koncipuje počítání času a běhu lhůt odlišně než zákon č. 71/1967 Sb. (dále "starý správní řád"). Rozdíl spatřoval ve formulaci § 27 SŘ a § 40 SŘ. Ustanovení § 40 SŘ neupravuje běh jakéhokoliv časového úseku určeného novým správním řádem či správním orgánem, ale lze ho aplikovat pouze na lhůty, po jejichž uplynutí má být učiněn určitý úkon. O takovou lhůtu se v případě § 24 odst. 1 SŘ nejedná, neboť zde jde o pouhé uplynutí doby, aniž by k tomu účastník musel učinit jakýkoliv úkon. Z tohoto důvodu se neaplikoval v daném případě § 40 odst. 1 písm. c) SŘ a dnem doručení mohl být i den státního svátku.
Krajský soud však přisvědčil žalobci. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu, který dospěl ve svých nálezech ke stejnému závěru. Přestože se tento závěr týkal určení dne doručení dle ustanovení § 27 odst. 1 SŘ, dle krajského soudu je plně použitelný i v podmínkách nového správního řádu. Běh lhůt je v novém správním řádu upraven v ustanovení § 40, jehož úvodní návětí: "Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu" se obsahově neliší od § 27 odst. 1 SŘ, dle něhož: "Je-li to třeba, stanoví správní orgán k provedení úkonu v řízení přiměřenou lhůtu ..." Mezi citovanými ustanoveními tedy není zásadního rozdílu, proto by měla být konstantní judikatura respektována a v souladu s ní lze uzavřít, že § 40 odst. 1 SŘ upravuje obecná pravidla pro počítání lhůt, včetně lhůty stanovené § 24 odst. 1 SŘ. Připadl-li den doručení na státní svátek 25. 12. 2008, byl posledním dnem této lhůty nejbližší příští pracovní den, což bylo pondělí 29. 12. 2008. Posledním dnem patnáctidenní odvolací lhůty byl den 13. 1. 2009, kdy žalobce odvolání podal k poštovní přepravě. Z hlediska běhu odvolací lhůty je toto odvolání nutno posoudit jako včasné, rozhodnutí stěžovatele s opačným výrokem bylo proto zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dle názoru správního úřadu se krajský soud nevypořádal se zcela zásadním problémem spočívajícím v přípustnosti využití ustanovení § 40 SŘ pro počítání lhůty stanovené § 24 odst. 1 SŘ. Ustanovení § 40 SŘ lze dle názoru stěžovatele použít pouze v případě, kdy má být úkon v řízení proveden v určité lhůtě. Krajský soud tuto otázku zcela pominul a jeho závěr je nepřezkoumatelný pro absenci právního závěru. Tento nedostatek nebylo možno zhojit odkazem na judikaturu. Správní úřad dále nesouhlasí s tvrzením, že mezi ustanovením § 27 odst. 1 SŘ a § 40 odst. 1 SŘ není zásadní rozdíl. Tento rozdíl spočívá právě v podmínce vyslovené v § 40 SŘ, že na lhůtu je vázán určitý úkon v řízení. Z tohoto důvodu nelze dříve publikované judikáty na novou právní úpravu použít.
Dle správního úřadu nový správní řád na rozdíl od předchozí právní úpravy jednoznačně vyžaduje, aby adresát byl v oznámení o uložení zásilky dle § 23 odst. 4 SŘ písemně poučen o právních důsledcích, které mohou dle § 24 odst. 1 SŘ nastat. Žalobce byl…
