5.10.3 Náležitosti rozhodnutí
Mgr. Petra Vrábliková
§ 68
Nová úprava zde na rozdíl od jiných částí správního řízení přináší změnu v podobě zvětšení požadavků na obsah rozhodnutí, při zachování dosavadní formy. Oproti dřívější úpravě se nic nemění, zákonodárce pouze správně používá výraz "výroková část“, zatímco dříve hovořil pouze o výroku rozhodnutí a zbývající, existující a nutné pasáže výrokové části zůstaly na okraji úpravy, aniž by bylo zřejmé, kam do rozhodnutí patří.
Formálně tak rozhodnutí zůstává beze změny: má svou výrokovou část, odůvodnění a poučení o opravných prostředcích. Další požadavky stanoví správní řád ve vztahu k jeho písemnému vyhotovení. Obě části požadavků je nutné posuzovat společně, byť nedodržení požadavků na písemné vyhotovení rozhodnutí nemá v zásadě takový vliv na platnost a účinky rozhodnutí jako nedodržení požadavků obsahových. Ty jsou pochopitelně primární. Zatímco obsahové požadavky se týkají všech rozhodnutí, požadavky na písemné vyhotovení rozhodnutí se pak týkají pouze rozhodnutí, která jsou vyhotovována v písemné podobě, v zásadě těch, která se oznamují.
Výroková část rozhodnutí
Výroková část rozhodnutí obsahuje kromě výroku nebo více výroků ještě další pasáže nezbytné k uvození výroku, v podstatně tvořící informaci o tom, kdo, kdy a za jakých okolností výrok vydal.
Výroková část tak musí obsahovat:
-
řešení otázky, která je předmětem řízení (tzn. oč bylo v řízení jednáno – o žádosti o přiznání dávky konkrétní osobě, o žádosti o vydání stavebního povolení, o přestupku, o uložení povinnosti atp.),
-
právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno (správní řád zde má na mysli především ustanovení zvláštního zákona, podle kterého je správní orgán věcně a místně příslušný k vydání určitého rozhodnutí, vždy by tam měl být uveden i správní řád, aby bylo zřejmé, v jakém procesním režimu bylo rozhodnutí vydáno, jde-li o procesní rozhodnutí, podle jakého jeho ustanovení bylo postupováno),
-
označení účastníků podle § 27 odst. 1, a to údaji umožňujícími jejich identifikaci (u fyzických osob jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jiný údaj, u právnických osob název podle zápisu v obchodním nebo jiném rejstříku a adresa sídla,
-
jeden nebo více výroků přesně definujících ukládané právo nebo přiznanou povinnost, včetně osoby, které je ukládána nebo které náleží, jejich rozsahu, lhůty ke splnění ukládané povinnosti, případně dalších údajů,
-
výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2 správního řádu), pokud je o něm rozhodováno.
Výroková část může obsahovat jeden nebo více výroků, výroky mohou být zcela oddělené (každému účastníku je uložena jiná povinnost nebo jiné právo), mohou však být na sobě i vzájemně závislé. Jeden výrok může obsahovat více povinností nebo práv pro více než jednoho účastníka, varianty záleží na úvaze správního orgánu, jež by se měla odvíjet právě od toho, nakolik jsou jednotlivé části výroku vázány a nakolik jsou způsobilé nabýt právní moci a vykonatelnosti samostatně. Je-li ve výrokové části více výroků, měly by být označeny číslem (zpravidla římskou číslicí) nebo alespoň graficky odděleny.
Vedlejší ustanovení výroku
Výrok může mít i svá vedlejší ustanovení, tedy ustanovení výroku, která bez výroku hlavního nebo základního samostatně neobstojí. Zpravidla jde o podmínky výkonu přiznaného práva (ve stavebním, vodoprávním řízení, v licenčních řízeních apod.), podrobnosti výkonu uložené povinnosti (splatnost uložené pokuty, místo splatnosti, alternativní následky nezaplacení pokuty) nebo upozornění na další následky s výrokem ze zákona související (například stanovení úředního trvalého pobytu v rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu). Tyto vedlejší výroky bez existence výroku základního postrádají smysl, jejich nabytí právní moci je vázáno na právní moc výroku základního a samostatně jsou nevykonatelné.
Je třeba upozornit, že výrok nerovná se výroková část. Výroková část kromě výroku obsahuje další ustanovení, přičemž zákon nespecifikuje, ve které její pasáži by se všechny jím zakotvené požadavky měly objevit. S ohledem na to, že výrok by měl být přehledný, jasný a srozumitelný a neměl by být zatížen jakýmikoliv dalšími, pro výrok samotný nepodstatnými údaji, je vhodné uvádět většinu náležitostí v tzv. návětě (nebo návětí, někdy označováno jako hlavička rozhodnutí), která je rovněž součástí výrokové části.
Odůvodnění rozhodnutí
Kromě výroku obsahuje rozhodnutí dále odůvodnění rozhodnutí. Na odůvodnění jsou přitom novou právní úpravou kladeny zdaleka největší požadavky, správní orgán zpravidla nemá potíže s formulací výroku jako takového, činí mu však problémy odůvodnit své rozhodnutí tak, aby později v řízení o opravných prostředcích, potažmo při přezkumu správního rozhodnutí ve správním soudnictví toto rozhodnutí z hlediska svého odůvodnění obstálo. Odůvodnění shrnuje celou práci správního orgánu v průběhu řízení, včetně jeho součinnosti s účastníky, jež vyústila ve vydání rozhodnutí samotného. Musí z něj tedy být zřejmé, co jej k závěru, jež je ve výroku promítnut, vedlo. Ze zákona je správní orgán v odůvodnění povinen uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřeními k podkladům pro rozhodnutí.
Odůvodnění však musí mít hlavu a patu, musí ilustrovat řízení a dokazování, které v rámci něj bylo provedeno, součinnost účastníků se správním orgánem a jejich procesní aktivitu, musí z něj být zřejmé, podle jakých ustanovení správní orgán postupoval a jakým způsobem mu z dokazování vyplynul závěr promítající se do výroku nebo výroků rozhodnutí.
V odůvodnění se tak správní orgán musí zabývat i některými procesními otázkami, pokud měly vliv na výsledek řízení (zejména ustanovení opatrovníka pro řízení, rozhodování o účastenství v řízení, rozhodování o vyloučení, o delegaci, postupy správního orgánu, které měly vliv na dodržení lhůty pro vydání rozhodnutí, apod.).
Odůvodnění je s výrokem pevně spojeno, musí mu plně odpovídat a nesmí se, ani v drobnostech, lišit nebo mu odporovat. Mezi těmito dvěma částmi rozhodnutí musí být vzájemný, zcela zřetelný soulad. Nejsou-li v odůvodnění dobře a srozumitelně popsány důvody výroku rozhodnutí, v případě podání správní žaloby by takové rozhodnutí bylo ve správním soudnictví zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Obdobně to platí, nejsou-li důvody uvedeny vůbec nebo jen zčásti, nebo pokud skutkový stav tvořící základ rozhodnutí je v rozporu se spisem nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění (tedy pokud správní orgán zjistil skutkový stav nedostatečně – srov. § 76 odst. 1 soudního řádu správního).
Správní orgán tak zpravidla řízení popíše (z hlediska důležitosti jednotlivých kroků pro výrok rozhodnutí), a to tak, aby v rámci odůvodnění na sebe jeho jednotlivé části navazovaly.
V přibližném obsahu odůvodnění správní orgán popíše:
-
na základě čeho a kdy bylo řízení zahájeno (žádost a její obsah, pokud bylo zahájeno z podnětu nebo na základě jiného úkonu správního orgánu, co jej k zahájení řízení vedlo, např. zjištění z kontrolní činnosti);
-
zda byly řešeny otázky účastenství a další procesní otázky nezbytné z hlediska merita věci – zda bylo zahájeno před orgánem místně příslušným či zda došlo ke změně příslušnosti (zda bylo postoupeno), zda bylo nutné…