7.1.3 Ochrana práv nabytých v dobré víře
Mgr. Petra Vrábliková
Dle ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se jeho činnost dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.
Uvedená zásada by měla být vodítkem správního orgánu při veškerém jeho rozhodování, de facto ji však lze promítnout pouze tam, kde již k nabytí oněch "šetřených“ práv došlo, tedy především v rámci řízení o řádných a mimořádných opravných prostředcích. Výslovně zákon tuto povinnost správnímu orgánu připomíná v přezkumném řízení – dojde-li po jeho zahájení k závěru, že ačkoliv rozhodnutí, jehož se přezkum týká, bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu vydáním přezkoumávaného rozhodnutí, řízení zastaví.
Zákon zde vychází především z toho, že účastník, který svých práv nabyl v dobré víře, tedy nezákonnost rozhodnutí nezpůsobil, případně o ní nevěděl, má legitimní očekávání, že stav, který byl přezkoumávaným rozhodnutím založen, zůstane zachován, a to i tehdy, pokud jde o rozhodnutí vydané v rozporu s právními předpisy. Toto legitimní očekávání zákon respektuje potud, že mu dává přednost i za situace, kdy je přezkoumávané rozhodnutí v rozporu s právy jiných účastníků nebo s veřejným zájmem.
Mezi právy všech účastníků konkrétního řízení a povinností správního orgánu směřující k dodržování zákonnosti a souladu jeho rozhodnutí s veřejným zájmem však musí být dána jistá proporcionalita – legitimní očekávání účastníka, který z přezkoumávaného rozhodnutí nabyl práv (nebo pozbyl povinností) v dobré víře, bude respektováno jen tehdy, pokud by mu zrušení nebo změna přezkoumávaného rozhodnutí způsobilo větší újmu vzhledem k újmě, kterou již rozhodnutí založilo jiným účastníkům nebo která vznikla veřejnému zájmu. Ve vztahu k těmto jiným účastníkům je třeba připomenout, že důvodem zahájení přezkumného řízení jsou pochybnosti, o nezákonnosti, nikoliv nesprávnosti rozhodnutí, proto pokud rozhodnutím vzniklá újma spočívá v této rovině, správní orgán se jí nezabývá.
Postup správního orgánu
Ve skutečnosti pak bude postup správního orgánu vypadat takto:
-
správní orgán po zjištění, že lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy, zahájí přezkumné řízení – v šetření prováděném k osvědčení důvodu pro zahájení přezkumného řízení již další okolnosti nezkoumá, řízení v takovém případě zahájit musí i tehdy, pokud zjistí, že je zde uvedený nepoměr;
-
zjistí-li, že rozhodnutí je skutečně nezákonné, je povinen zjišťovat, zda a kteří účastníci nabyli z tohoto rozhodnutí práv (nebo pozbyli povinností) a zda je nabyli v dobré víře – dobrá víra se v daném ohledu předpokládá, není-li prokázán opak, povinnost důkazní zde stíhá pouze správní orgán a nikoliv účastníka, kterého se týká;
- …
