dnes je 23.10.2024

Input:

5.10.4 Písemné vyhotovení rozhodnutí

20.10.2006, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.10.4 Písemné vyhotovení rozhodnutí

Mgr. Petra Vrábliková

§ 69

Úvod

Zatímco obsahové náležitosti rozhodnutí jsou u všech rozhodnutí stejné, požadavky ve vztahu k formálním náležitostem rozhodnutí se uplatní pouze tam, kde se rozhodnutí vyhotovuje písemně. Jako písemné vyhotovení je nutno vnímat i elektronickou podobu rozhodnutí, která se zobrazuje rovněž písmem, i když ve skutečnosti jde o "hromádku“ elektrických impulzů přenášející se prostřednictvím složitých algoritmů na monitor počítače nebo datovou sítí.

Formální náležitosti rozhodnutí

Formální náležitosti zákon vyjmenovává tak, že určuje, že v písemném vyhotovení rozhodnutí musí být uvedeno:

  • označení "rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem (příkaz, usnesení),

  • označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal,

  • číslo jednací,

  • datum vyhotovení,

  • otisk úředního razítka,

  • jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné osoby,

  • jména a příjmení všech účastníků.

Viděno odshora však rozhodnutí takovýto seznam obsahovat nebude. Podoba rozhodnutí má svá pravidla, zčásti daná tradicí, zčásti vázána rovněž zákonem o archivní a spisové službě a v největší části pochopitelně stanovená správním řádem.

Při vytváření písemného vyhotovení rozhodnutí jeho jednotlivé části vypadají takto:

Výroková část

Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, výroková část v sobě neskrývá pouze výrok, nýbrž celou identifikaci rozhodnutí. Obsahuje:

I. Hlavičku správního orgánu, který rozhodnutí vydal

Rozhodnutí správního orgánu je zpravidla psáno na hlavičkovém papíře správního orgánu, který je vydává. Podoba hlavičky nebo hlavičkového papíru se u jednotlivých správních úřadů orgánů liší, zpravidla je upravena vnitřním předpisem správního orgánu. Součástí hlavičky může být i znak obce nebo kraje, jde-li o rozhodnutí vydávané obecním (městským) nebo krajským úřadem, jeho podoba používání se přitom řídí statutem samosprávného celku v podobě jím vydané obecně závazné vyhlášky.

Některé správní úřady s celostátní působností uvádějí ve své hlavičce rovněž svůj znak, i jeho užívání musí být upraveno obecně závazným předpisem.

Důležité
Lze upozornit na časté pochybení při užívání státního znaku České republiky, ať již malého nebo velkého – jeho užití na správních rozhodnutích je v rozporu se zákonem č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky.

Bez ohledu na to, zda hlavička obsahuje znak, či nikoliv, vždy je tam uveden celý název a adresa správního orgánu, který rozhodnutí vydal, často včetně příslušného odboru nebo oddělení.

Pod hlavičkou je možné uvést i jméno a kontakt na oprávněnou úřední osobu ("Vyřizuje:...“), která věc vyřizuje, není to však nezbytná náležitost, její jméno a příjmení je uvedeno pod rozhodnutím u otisku úředního razítka. Lze však takový postup doporučit, zejména tam, kde k podpisu rozhodnutí (de facto tedy k jeho přijetí) je zmocněna jiná úřední osoba než ta, která v řízení činila jednotlivé úkony (viz pozn. JUDr. Němce v závěru kapitoly).

II. Číslo jednací rozhodnutí

Tedy spisovou značku, za níž je doplněno číslo listu, na němž se rozhodnutí nalézá. Má-li rozhodnutí více listů, je číslem jednacím číslo tvořené spisovou značkou a číslem listu jeho první strany.

III. Označení "ROZHODNUTÍ“

Označení rozhodnutí nebo jiné zákonem stanovené formy (usnesení, příkaz) je nezbytnou součástí písemného vyhotovení. Označení by mělo být výrazné tak, aby bylo z písemného vyhotovení na první pohled zřejmé, že jde o rozhodnutí. Označení musí být uvedeno nad dalšími obsahovými částmi rozhodnutí.

IV. Identifikace rozhodnutí

Tato část je označována jako tzv. návěta (někdy také návětí rozhodnutí), zpravidla má podobu formulace "Městský úřad v ... rozhodl o žádosti Jany Macánkové, narozené ...., trvale bytem .... o ..................... (předmět žádosti) dle ust. § ..... zák. č. 500/2004 Sb. správního řádu a § ..... zák. č. .....(příslušný zvláštní předpis), za účasti Jindřicha Starého, narozeného..., trvale bytem ..., Jany Koutné... (účastníci dle ust. § 27 odst. 1 správního řádu), takto:...“. Návěta je jakýmsi úvodem k výroku.

V návětě by měly být uvedeny:

  • všechny údaje o správním orgánu (který správní orgán rozhodl, jaký jeho odbor);

  • všechny údaje o právních předpisech, podle kterých bylo rozhodováno (je nadbytečné je uvádět do výroku, zákon to nepožaduje a výrok pak bývá nepřehledný, návěta je součástí výrokové části);

  • údaje o předmětu řízení (tedy o čem je řízení vedeno), není-li uvedena spisová značka jinde na rozhodnutí, lze ji uvést v návětě, je i přesto třeba předmět řízení popsat ("o žádosti o vydání stavebního povolení, o odstranění stavby, o výplatu sociální dávky, s určením konkrétní identifikace);

  • údaje o účastnících. Správní řád požaduje, aby ve výrokové části (nikoliv nutně ve výroku) byli uvedeni všichni účastníci podle § 27 odst. 1, zpravidla je možné použít formulaci "za účasti...“. V písemném vyhotovení však musí být uvedeni účastníci všichni, stejnou identifikací (§ 18 odst. 2 správního řádu), tedy jménem příjmením, datem narození a adresou trvalého pobytu u fyzických osob, názvem a sídlem u osob právnických. Pokud by uvedení všech účastníků ve výrokové části rozhodnutí znepřehlednilo pro jejich množství, lze u účastníků podle § 27 odst. 2 uvést jejich identifikaci jinde, na niž bude z výrokové části pouze odkázáno (např. formou "za účasti osob uvedených v příloze tohoto rozhodnutí“, "za účasti osob uvedených v rozdělovníku, apod.“). Z odkazu však musí být zřejmé, že jde stále o účastníky řízení.

V. Výrok nebo výroky rozhodnutí

Důležité
Je-li více výroků, je vhodné je graficky oddělit mezerou a označit číslem (zpravidla římskými číslicemi). Ve výrocích musí být jasně identifikováno právo nebo povinnost, která je jeho předmětem, a osoba, jíž je právo přiznáváno nebo povinnost ukládána (viz výklad předchozí kapitoly). Identifikace osoby je totožná jako v návětí. Do výroku již není třeba uvádět ustanovení, podle nichž je právo přiznáno (odejmuto, deklarováno) nebo ukládána (odnímána, deklarována) povinnost.

Jsou-li v rozhodnutí vedlejší výroky, v písemném vyhotovení na výrok hlavní bezprostředně navazují. I z výroku lze odkázat, například na geometrickou nebo jinou přílohu, ta se pak stává součástí rozhodnutí, jeho výrokové části a je stejně tak závazná. Její závaznost označí správní orgán přímo na tuto přílohu, je-li to možné, k písemnému vyhotovení ji připojí (ne vždy se musí jednat o složitý plán stavby, připojit geometrický plán nebo jiné zobrazení k rozhodnutí není zase tak složitý problém). I když budou podmínky rozhodnutí uvedeny jinde než v této části (například v příloze rozhodnutí nebo v jeho závěru, jak je praxí v některých druzích rozhodování), nepřestávají být výrokem rozhodnutí a jako s takovými s nimi musí být zacházeno. Takový postup je však nesprávný a pro účastníky matoucí.

Odůvodnění

Výroková část by měla být od odůvodnění rovněž graficky oddělena, zpravidla uvedením slova "Odůvodnění:“. Jeho rozsah závisí na složitosti věci, množství shromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí a množství řešených otázek. V podrobnostech viz předcházející kapitolu.

Poučení o odvolání

I tato část musí být od odůvodnění zřetelně oddělena a jako poučení o odvolání označena. K jejímu obsahu viz předchozí kapitolu.

Celý text rozhodnutí by neměl být rušen tím, že je používáno více než dvou druhů písma (jedno patkové na text a jedno bezpatkové na hlavičku a označení jednotlivých částí rozhodnutí), proklady (italikou) nebo proložením části textu (bold).

Rozhodnutí nemusí vypadat jako reklamní plakát, mělo by být naopak graficky střídmé a strohé. Takové podrobnosti však pochopitelně nejsou nikde stanoveny, jde o typografická pravidla. Jistě není třeba dodávat, že je třeba dodržovat pravidla českého pravopisu a věnovat pozornost i typografické úpravě textu (mezery za interpunkčními znaménky,

Nahrávám...
Nahrávám...