5.10.4 Písemné vyhotovení rozhodnutí
Mgr. Petra Vrábliková
§ 69
Úvod
Zatímco obsahové náležitosti rozhodnutí jsou
u všech rozhodnutí stejné, požadavky ve vztahu
k formálním náležitostem rozhodnutí se uplatní
pouze tam, kde se rozhodnutí vyhotovuje písemně.
Jako písemné vyhotovení je nutno vnímat
i elektronickou podobu rozhodnutí, která se zobrazuje
rovněž písmem, i když ve skutečnosti jde
o "hromádku“ elektrických impulzů přenášející
se prostřednictvím složitých algoritmů na monitor
počítače nebo datovou sítí.
Formální
náležitosti
rozhodnutí
Formální náležitosti zákon vyjmenovává tak, že
určuje, že v písemném vyhotovení rozhodnutí
musí být uvedeno:
-
označení "rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené
zákonem (příkaz, usnesení),
-
označení správního orgánu, který rozhodnutí
vydal,
-
číslo jednací,
-
datum vyhotovení,
-
otisk úředního razítka,
-
jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo
a podpis oprávněné osoby,
-
jména a příjmení všech účastníků.
Viděno odshora však rozhodnutí takovýto seznam
obsahovat nebude. Podoba rozhodnutí má
svá pravidla, zčásti daná tradicí, zčásti vázána
rovněž zákonem o archivní a spisové službě
a v největší části pochopitelně stanovená správním
řádem.
Při vytváření písemného vyhotovení rozhodnutí
jeho jednotlivé části vypadají takto:
Výroková část
Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, výroková
část v sobě neskrývá pouze výrok, nýbrž celou
identifikaci rozhodnutí. Obsahuje:
I. Hlavičku správního orgánu, který rozhodnutí
vydal
Rozhodnutí správního orgánu je zpravidla psáno
na hlavičkovém papíře správního orgánu, který je
vydává. Podoba hlavičky nebo hlavičkového papíru
se u jednotlivých správních úřadů orgánů liší,
zpravidla je upravena vnitřním předpisem
správního orgánu. Součástí hlavičky může být
i znak obce nebo kraje, jde-li o rozhodnutí vydávané
obecním (městským) nebo krajským úřadem,
jeho podoba používání se přitom řídí statutem
samosprávného celku v podobě jím vydané
obecně závazné vyhlášky.
Některé správní úřady s celostátní působností
uvádějí ve své hlavičce rovněž svůj znak, i jeho
užívání musí být upraveno obecně závazným
předpisem.
Lze upozornit na časté pochybení při užívání
státního znaku České republiky, ať již malého nebo
velkého – jeho užití na správních rozhodnutích
je v rozporu se zákonem č. 3/1993 Sb.,
o státních symbolech České republiky.
Bez ohledu na to, zda hlavička obsahuje znak, či
nikoliv, vždy je tam uveden celý název a adresa
správního orgánu, který rozhodnutí vydal, často
včetně příslušného odboru nebo oddělení.
Pod hlavičkou je možné uvést i jméno a kontakt
na oprávněnou úřední osobu ("Vyřizuje:...“), která
věc vyřizuje, není to však nezbytná náležitost,
její jméno a příjmení je uvedeno pod rozhodnutím
u otisku úředního razítka. Lze však takový
postup doporučit, zejména tam, kde k podpisu
rozhodnutí (de facto tedy k jeho přijetí) je zmocněna
jiná úřední osoba než ta, která v řízení činila
jednotlivé úkony (viz pozn. JUDr. Němce v závěru
kapitoly).
II. Číslo jednací rozhodnutí
Tedy spisovou značku, za níž je doplněno číslo
listu, na němž se rozhodnutí nalézá. Má-li rozhodnutí
více listů, je číslem jednacím číslo tvořené
spisovou značkou a číslem listu jeho první
strany.
III. Označení "ROZHODNUTÍ“
Označení rozhodnutí nebo jiné zákonem stanovené
formy (usnesení, příkaz) je nezbytnou součástí
písemného vyhotovení. Označení by mělo být
výrazné tak, aby bylo z písemného vyhotovení na
první pohled zřejmé, že jde o rozhodnutí. Označení
musí být uvedeno nad dalšími obsahovými
částmi rozhodnutí.
IV. Identifikace rozhodnutí
Tato část je označována jako tzv. návěta (někdy
také návětí rozhodnutí), zpravidla má podobu
formulace "Městský úřad v ... rozhodl o žádosti
Jany Macánkové, narozené ...., trvale bytem ....
o ..................... (předmět žádosti) dle ust. § .....
zák. č. 500/2004 Sb. správního řádu a § ..... zák.
č. .....(příslušný zvláštní předpis), za účasti Jindřicha
Starého, narozeného..., trvale bytem ..., Jany
Koutné... (účastníci dle ust. § 27 odst. 1
správního řádu), takto:...“. Návěta je jakýmsi
úvodem k výroku.
V návětě by měly být uvedeny:
-
všechny údaje o správním orgánu (který
správní orgán rozhodl, jaký jeho odbor);
-
všechny údaje o právních předpisech, podle
kterých bylo rozhodováno (je nadbytečné je
uvádět do výroku, zákon to nepožaduje a výrok
pak bývá nepřehledný, návěta je součástí
výrokové části);
-
údaje o předmětu řízení (tedy o čem je řízení
vedeno), není-li uvedena spisová značka jinde
na rozhodnutí, lze ji uvést v návětě, je i přesto
třeba předmět řízení popsat ("o žádosti o vydání
stavebního povolení, o odstranění stavby, o výplatu sociální dávky, s určením konkrétní
identifikace);
-
údaje o účastnících. Správní řád požaduje,
aby ve výrokové části (nikoliv nutně ve výroku)
byli uvedeni všichni účastníci podle § 27 odst. 1, zpravidla je možné použít formulaci
"za účasti...“. V písemném vyhotovení však
musí být uvedeni účastníci všichni, stejnou
identifikací (§ 18 odst. 2 správního řádu), tedy
jménem příjmením, datem narození a adresou
trvalého pobytu u fyzických osob, názvem
a sídlem u osob právnických. Pokud by uvedení
všech účastníků ve výrokové části rozhodnutí
znepřehlednilo pro jejich množství,
lze u účastníků podle § 27 odst. 2 uvést jejich
identifikaci jinde, na niž bude z výrokové části
pouze odkázáno (např. formou "za účasti
osob uvedených v příloze tohoto rozhodnutí“,
"za účasti osob uvedených v rozdělovníku,
apod.“). Z odkazu však musí být zřejmé, že
jde stále o účastníky řízení.
V. Výrok nebo výroky rozhodnutí
Je-li více výroků, je vhodné je graficky oddělit
mezerou a označit číslem (zpravidla římskými číslicemi).
Ve výrocích musí být jasně identifikováno
právo nebo povinnost, která je jeho předmětem,
a osoba, jíž je právo přiznáváno nebo povinnost
ukládána (viz výklad předchozí kapitoly). Identifikace
osoby je totožná jako v návětí. Do výroku již
není třeba uvádět ustanovení, podle nichž je právo
přiznáno (odejmuto, deklarováno) nebo ukládána
(odnímána, deklarována) povinnost.
Jsou-li v rozhodnutí vedlejší výroky, v písemném
vyhotovení na výrok hlavní bezprostředně navazují. I z výroku lze odkázat, například na geometrickou
nebo jinou přílohu, ta se pak stává součástí
rozhodnutí, jeho výrokové části a je stejně
tak závazná. Její závaznost označí správní orgán
přímo na tuto přílohu, je-li to možné, k písemnému
vyhotovení ji připojí (ne vždy se musí jednat
o složitý plán stavby, připojit geometrický plán
nebo jiné zobrazení k rozhodnutí není zase tak
složitý problém). I když budou podmínky rozhodnutí
uvedeny jinde než v této části (například
v příloze rozhodnutí nebo v jeho závěru, jak je
praxí v některých druzích rozhodování), nepřestávají
být výrokem rozhodnutí a jako s takovými
s nimi musí být zacházeno. Takový postup je
však nesprávný a pro účastníky matoucí.
Odůvodnění
Výroková část by měla být od odůvodnění rovněž
graficky oddělena, zpravidla uvedením slova
"Odůvodnění:“. Jeho rozsah závisí na složitosti
věci, množství shromážděných podkladů pro vydání
rozhodnutí a množství řešených otázek.
V podrobnostech viz předcházející kapitolu.
Poučení o odvolání
I tato část musí být od odůvodnění zřetelně oddělena
a jako poučení o odvolání označena. K jejímu
obsahu viz předchozí kapitolu.
Celý text rozhodnutí by neměl být rušen tím, že je
používáno více než dvou druhů písma (jedno patkové
na text a jedno bezpatkové na hlavičku
a označení jednotlivých částí rozhodnutí), proklady
(italikou) nebo proložením části textu (bold).
Rozhodnutí nemusí vypadat jako reklamní plakát,
mělo by být naopak graficky střídmé a strohé. Takové
podrobnosti však pochopitelně nejsou nikde
stanoveny, jde o typografická pravidla. Jistě není
třeba dodávat, že je třeba dodržovat pravidla českého
pravopisu a věnovat pozornost i typografické
úpravě textu (mezery za interpunkčními znaménky,…