11.1.4.2 Řízení ve věcech bank

11.1.4.2 Řízení ve věcech bank

JUDr. Mgr. Luboš Jemelka

Udělení licence

Základním řízením z pohledu banky je řízení o udělení bankovní licence. V rámci tohoto řízení se uplatní jak obecná ustanovení správní řádu, tak také určité odchylky, které stanoví jako lex specialis zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Udělení licence je základním předpokladem pro výkon činnosti banky (licence obsahuje podle § 1 odst. 7 zákona o bankách jmenovité vymezení povolené činnosti, popř. vymezení rozsahu této činnosti či podmínky, které musí být před zahájením povolené činnosti nebo při jejím výkonu dodržovány). Až na určité výjimky pak může slova "banka“, popř. "spořitelna“ (resp. jejich překlady či slova od nich odvozená) používat v obchodní firmě pouze osoba, které byla udělena bankovní licence. Výjimka z tohoto pravidla podle § 3 zákona o bankách platí pro určitou osobu v tom případě, kdy je zřejmé ze souvislosti, v níž se slovo "banka“ nebo "spořitelna“ používá, že se tato osoba nezabývá činností uvedenou v § 1 odst. 1 tohoto zákona (tedy přijímáním vkladů od veřejnosti, resp. poskytováním úvěrů).

Žádost o licenci

Náležitosti žádosti

Ustanovení § 4 této vyhlášky pak uvádí, že přílohami obsahujícími základní informace o žadateli a informacemi souvisejícími s činností žadatele jsou:

a) originál platného úplného znění zakladatelských dokumentů,

b) originál dokladu o oprávnění k podnikání,

c) originály dokladů o původu počátečního kapitálu nebo základního kapitálu, případně dalších finančních zdrojů žadatele, a o rozsahu splacení základního kapitálu, není-li tento údaj zřejmý z dokladu o oprávnění k podnikání,

d) finanční výkazy a 

e) seznam návrhů na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, o kterých nebylo soudní řízení ke dni podání žádosti pravomocně ukončeno, pokud byly takové návrhy vzneseny a pokud jde o návrhy, které by mohly mít podstatný vliv na další fungování společnosti.

Přílohy žádosti

Přílohami obsahujícími informace o vedoucích osobách žadatele jsou také životopis každé vedoucí osoby žadatele obsahující údaje o vzdělání a odborné praxi [vymezené v § 2 písm. h) a i) této vyhlášky] nebo a originál dokladu o bezúhonnosti každé vedoucí osoby žadatele.

Vedle výše uvedených údajů pak musí žádost o bankovní licenci obsahovat jako přílohu rovněž:

a) plán obchodní činnosti,

b) koncepci rozvoje činnosti banky zejména ve vztahu k navrhovanému obchodnímu plánu a ke střednědobým cílům,

c) návrh řídicího a kontrolního systému banky obsahující zejména:

1. strategii řízení rizik,

2. strategii související s kapitálem a kapitálovou přiměřeností,

3. strategii rozvoje informačních systémů,

4. zásady systému vnitřní kontroly včetně zásad pro zamezování vzniku možného střetu zájmů a zásad pro compliance a

5. bezpečnostní zásady včetně bezpečnostních zásad pro informační systémy,

d) návrh organizačního uspořádání banky, který obsahuje informace o vymezení odpovědnosti, pravomoci, hlavních informačních tocích a vazbách orgánů, zaměstnanců a výborů banky nebo družstevní záložny, pokud budou zřízeny,

e) stručnou koncepci výkonu funkce vedoucí osoby v bance a

f) návrh technického zabezpečení jednotlivých činností a předpokládaný počet zaměstnanců, kteří budou zabezpečovat plánované činnosti banky.

V této souvislosti lze dodat, že je zcela důvodné, aby byly tyto náležitosti žádosti o udělení bankovní licence (stejně jako náležitosti dalších, dále uvedených, žádostí) stanoveny nikoli správním řádem, ale samostatnými předpisy, protože sám správní řád nemůže zohledňovat specifika všech žádostí, které jsou vyžadovány jinými právními předpisy.

Zahraniční listiny

Protože v těchto řízeních vystupují často osoby z jiných států, stanoví § 27 odst. 7 vyhlášky č. 233/2009 Sb., že se při předkládání veřejných listin cizích států postupuje podle jiného právního předpisu. Tímto jiným předpisem se rozumí § 53 odst. 4 správního řádu, který upravuje provádění důkazu "zahraniční listinou“, pro kterou platí (nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak), že pravost úředních razítek a podpisů na veřejných listinách vydaných orgány cizích států musí být ověřena orgány k tomu příslušnými. To neplatí pouze pro veřejnou listinu cizího státu vydanou na území členského státu EU, nebo vydanou správním úřadem cizího státu, se kterým má Česká národní banka uzavřenu dohodu o spolupráci.

Nedostatky žádosti

Pokud by žádost neměla předepsané náležitosti, uplatní se zde speciální postup předvídaný v ustanovení § 40 odst. 1 zákona o bankách. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud není žádost o licenci (popř. o její změnu) úplná, prodlužuje se lhůta pro vydání rozhodnutí z šesti měsíců na dvanáct. V této dvanáctiměsíční lhůtě pak musí být rozhodnutí žadateli rovněž doručeno. V případě, že by byla i po vyžádání doplněné žádosti znovu předložena žádost neúplná nebo nebyla-li dodržena ze strany žadatele lhůta poskytnutá Českou národní bankou, je ČNB oprávněna správní řízení o udělení licence zastavit. Jedná se tedy o speciální úpravu ve vztahu k § 64 a § 66, resp. § 71 odst. 3 správního řádu. V případě opětovného předložení neúplné žádosti by proto nebylo nezbytné postupovat podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu a posuzovat, jestli se jedná o podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení, ale řízení může být Českou národní bankou rovnou zastaveno.

Neurčité pojmy

Česká národní banka následně zkoumá podmínky požadované zákonem pro udělení licence (jako je splacení základního kapitálu ve výši alespoň 500 milionů Kč, odborná způsobilost osob, forma akciové společnosti pro tuzemské banky apod.). Neplatí pro ni přitom správní uvážení, zda žádosti vyhoví, nebo nikoli, a v případě, že jsou splněny požadavky vymezené právními předpisy, je nezbytné žádosti vyhovět. Určitou volnost poskytují České národní bance pouze tzv. neurčité právní pojmy. Nezbytné je například, aby měla banka "technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností“ nebo "funkční řídící a kontrolní systém banky“. Je pak na posouzení ČNB, zda uzná, že jsou tyto předpoklady a systém na takové úrovni, aby bylo možné považovat uvedou podmínku za splněnou. Musí přitom respektovat například tzv. zásadu legitimního očekávání a rozhodovat tak, aby byly v obdobných případech přijímány obdobné závěry a nedošlo v rozporu se zásadou rovnosti k rozdílnému přístupu u různých žadatelů.

Zahraniční banky

Možnost působit na území České republiky jako banka mohou mít i zahraniční banky, které chtějí zřídit v České republice pobočku. Pokud se nejedná o banku se sídlem na území členského státu Evropské unie, musí podat žádost o licenci a současně sama předložit vyjádření orgánu bankovního dohledu ze země svého sídla a jeho prohlášení, že nad pobočkou bude vykonávat bankovní dohled. V případě tohoto vyjádření se nejedná o poskytnutí závazného stanoviska ve smyslu § 149 správního řádu, a to ze dvou důvodů. Za prvé je možné hovořit o závazném stanovisku jiných orgánů podle § 149 správního řádu pouze v případě, že se jedná o správní orgány ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu, kam nespadají orgány cizích států. Za druhé se nedá hovořit ani o tom, že by toto poskytnuté vyjádření bylo pro výrokovou část rozhodnutí orgánu vedoucího správní řízení (zde Českou národní banku) závazné. Pokud by Česká národní banka nerespektovala názory uvedené v tomto vyjádření a dokázala by si svůj vlastní názor dostatečně odůvodnit, bylo by možné se od tohoto vyjádření odchýlit.

Banky se sídlem v členských státech Evropské unie mohou dokonce vykonávat svoji činnost v souladu s právem Evropských společenství na území České republiky bez licence. Platí zde totiž princip tzv. jednotné evropské licence, podle které je jedno udělení licence v zemi Evropské unie dostatečné k tomu, aby mohla banka působit i v jiných členských státech Evropské unie. Navíc platí, že pokud by jejich činnost neměla charakter trvalé hospodářské činnosti, mohou v České republice provozovat svou činnost i bez založení pobočky.

Rozhodnutí o licenci

Náležitosti rozhodnutí

Zákon o bankách výslovně stanoví, že rozhodnutí o udělení licence nebo o její změně musí být vždy řádně odůvodněno. Slovo "řádně“ lze považovat za nadbytečné, protože je zřejmé, že má-li být provedeno odůvodnění, musí tak být učiněno řádně a dostatečným způsobem – v souladu s § 68 správního řádu. Na rozdíl od obecné úpravy správního řádu nelze neodůvodňovat ani prvostupňová rozhodnutí, kterými se plně vyhovuje určité žádosti. Další náležitosti rozhodnutí pak vyplývají jak ze správního řádu (jeho § 67 a násl.), tak také ze speciální úpravy zákona o bankách (např. podle jeho § 1 odst. 7 musí licence obsahovat jmenovité vymezení povolené činnosti a dále může obsahovat stanovení podmínek, které musí banka nebo pobočka zahraniční banky splnit před zahájením kterékoliv povolené činnosti, popřípadě je dodržovat při výkonu kterékoliv povolené činnosti; licencí je zde nutno rozumět rozhodnutí o licenci, které je zde jiným označením rozhodnutí stanoveným zákonem ve smyslu § 69 odst. 1 věty první správního řádu).

V případě dalších typů rozhodnutí (než o udělení bankovní licence) jsou stanoveny i některé zvláštní náležitosti rozhodnutí (nad rámec správního řádu). Příkladem je zde rozhodnutí, kterým se zavádí nucená správa. To musí obsahovat důvody pro zavedení nucené správy, jméno, příjmení a rodné číslo správce a jméno, příjmení a rodné číslo zástupce správce, případné omezení nebo zákaz přijímání vkladů, poskytování úvěrů nebo jiných činností.

Rozklad

V případě, že by nebylo výše uvedené žádosti vyhověno, lze napadnout rozhodnutí České národní banky rozkladem. Zákon o bankách tak stanoví výslovně v § 26 odst. 7 správního řádu, ovšem pouze v souvislosti s opatřeními k nápravě. Toto ustanovení je nadbytečné a současně též matoucí, protože možnost podání rozkladu plyne z § 5 odst. 2 písm. h) zákona o České národní bance pro všechna rozhodnutí vydaná Českou národní bankou v prvním stupni. Současně mohou vznikat zbytečné otázky, proč zákon o bankách zmiňuje možnost podání rozkladu pouze u opatření k nápravě, a nikoli též v případech dalších.

Česká národní banka bude při podání rozkladu vystupovat jako ústřední správní úřad a opravný prostředek proto nebude zasílat k projednání a rozhodnutí jinému správnímu orgánu, ale bude o něm rozhodovat sama. Konkrétně pak budou o rozkladu rozhodovat členové bankovní rady České národní banky. Uplatní se zde postup podle § 152 správního řádu (a s ním související ustanovení § 81 a násl. správního řádu), s výjimkou § 152 odst. 5. S účinností od 1. srpna 2009 totiž § 41 odst. 1 zákona o bankách stanoví, že se ustanovení správního řádu o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu nepoužije. Toto ustanovení bylo inspirováno obdobným ustanovením zakotveným již dříve v § 6 odst. 1 zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu, protože bylo považováno za nevhodné, aby se v určitých řízeních vedených Českou národní bankou § 152 odst. 5 správního řádu použil a v jiných nikoli. Pro úplnost je třeba dodat, že rozklad proti rozhodnutí České národní banky nemá podle zákona o bankách odkladný účinek. To je rozdíl oproti obecné úpravě v § 85 správního řádu, podle kterého mají řádné opravné prostředky odkladný účinek vždy, pokud to není výslovně vyloučeno.

Další opravné prostředky

Vedle rozkladu je možné v případě rozhodnutí podle zákona o bankách uplatnit také další (mimořádné a dozorčí) opravné prostředky podle správního řádu a žalobu podle soudního řádu správního, kterou je možné uplatnit proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správními orgány o určitých právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob. Možnost podat správní žalobu je pak (nad rámec soudního řádu správního) zakotvena rovněž v § 16a odst. 3 zákona o bankách, podle kterého je rozhodnutí soudně přezkoumatelné i v případě, že Česká národní banka ve správním řízení rozhodne, že podmínky stanovené právem Evropských společenství pro případy podle § 5c až 5m zákona o bankách nejsou splněny, ačkoli se zde nejedná o rozhodování o právech či povinnostech konkrétních osob. Zvláštním prostředkem nápravy v řízeních podle zákona o bankách (nikoli však ve věci udělování licence, ale v případě přijetí opatření na ochranu klientů banky) je také rozhodnutí Komise Evropských společenství, která může po konzultaci s orgány dohledu dotčených států přikázat orgánu hostitelského státu (tedy rovněž ČNB) zrušit nebo změnit přijatá opatření. Tento příkaz pak není rozhodnutím ve smyslu českého správního řádu, ale rozhodnutím mezinárodně právního charakteru, které jsme se (jako Česká republika) zavázali akceptovat.

Souhlas ČNB