11.3.4.4 Systém přezkumného řízení v ČR
doc. JUDr. Ing. Radek Jurčík, Ph.D.
V dalším textu se krátce zaměříme na rozsah přezkumu v České republice věnovaného pouze vlastnímu posouzení a hodnocení nabídek, tzn. stadiu, které je klíčovou etapou celého zadávacího řízení a které je ukončeno výběrem nejvhodnější nabídky zadavatelem.
Zákon o veřejných zakázkách výslovně v § 78 a § 79 stanoví, že jedním z kritérií při hodnocení nabídek je vždy nabídková cena, kterou je nutno hodnotit podle její absolutní výše.
Přezkum hodnocení v rámci tohoto kritéria tedy problémy nečiní. Pokud se týče přezkumu hodnocení v jiných kritériích, zvláště v těch, která jsou závislá na subjektivním posouzení určených pracovníků zadavatele, dostáváme se na hranici možností přezkumu. K uvedené skutečnosti existuje jak judikatura ÚOHS, tak správních soudů. K této problematice lze uvést, že pokud zadavatel hodnotí nabídky podle kritérií, která nejsou vyjádřena objektivně měřitelnými hodnotami, nemůže být prováděno vlastní hodnocení nebo přezkoumání správnosti myšlenkových pochodů zadavatele. S tímto názorem se lze vzhledem k platnému zákonu ztotožnit, neboť zákon dává ÚOHS minimální pravomoci v přezkumu hodnoticího řízení, jež je však těžištěm celého zadávacího řízení.
Tento právní názor vyjádřil jako první mezi soudy Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 17. 6. 1999 (2 A 1/99), kde konstatoval, že podle zákona přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá výhradně v kontrole, zda byly řádně dodrženy předepsané postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodnocení nabídek. Za vlastní výběr nejvhodnější nabídky odpovídá zadavatel. Zákon není procesním předpisem a nelze v průběhu zadávání veřejných zakázek se dovolávat podpůrného použití správního řádu; výjimku představuje pouze přezkoumávání úkonů zadavatele orgánem dohledu. "Žalobce zpochybňuje zákonnost tohoto vlastního posouzení jeho nabídky. Přitom tento bod je onou hranicí, kterou nesmí žalovaný překročit, neboť by se sám stal hodnotitelem jednotlivých nabídek. Jeho pravomoci sahají do úrovně těch činností zadavatele, která, obecně vyjádřeno, vytváří fair podmínky pro účast uchazečů na soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Nelze přezkoumávat úvahy členů komise, neboť tím by se orgán dohledu ve svých důsledcích sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která zakázka má vyhovět stanoveným kritériím a také v soutěži zvítězit. To platí i pro nezaměnitelnou roli zadavatele. Orgán dohledu nemůže…
