dnes je 14.11.2024

Input:

1.3.6 Zásada materiální pravdy

30.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.3.6 Zásada materiální pravdy

Mgr. Ing. Lenka Bursíková

Zásada materiální pravdy je tradiční procesní zásadou. Obecně ukládá příslušným orgánům zjišťovat skutkový stav věci. Je nezbytnou součástí rozhodovacího procesu. Bez seznámení se a náležitého zjištění skutkového stavu věci lze jen obtížně rozhodnout. Takové rozhodnutí může být zcela odtržené od reality, a nesplní tak svůj účel, kterým je řádný výkon veřejné správy a ochrana práva (jak subjektivního, tak objektivního).

Zásada materiální a formální pravdy

Zásada materiální pravdy je opakem zásady pravdy formální, jejíž podstatou by bylo, že správní orgán vychází pouze z toho, co jednotlivé dotčené osoby souhlasně uznávají za skutečnost nebo s čím zákon spojuje určité právní následky. Správní orgán má povinnost zjišťovat skutkový stav a nemůže se spokojit jen s tvrzením účastníka, nýbrž ve veřejném zájmu musí zjistit, jak se věci mají. Podle judikatury1, vztahující se k předcházejícímu správnímu řádu, při uplatňování zásady materiální pravdy je úřad provádějící správní řízení povinen zjistit ex officio... skutečný stav věci, o které má rozhodovat, aniž by se omezoval na tvrzení účastníků (stran) řízení. Proti této zásadě stojí zásada formální pravdy, ve které se úřad může při zjišťování podkladů pro rozhodnutí spokojit s tím, co uvádějí jako skutkovou podstatu strany. Správní řád je vystavěn na zásadě materiální pravdy.

Ustanovení § 3 SŘ, které v sobě obsahuje tuto zásadu, stanovuje správnímu orgánu povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Korektiv představuje skutečnost, že zákon může stanovit něco jiného.

Modifikace zásady materiální pravdy

Podle § 141 odst. 4 SŘ2 ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníkem navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Podle § 143 odst. 2 předpokladem uložení povinnosti na místě je zjištění stavu věci. Podle § 150 odst. 1 SŘ může správní orgán vydat příkaz, považuje-li skutková zjištění za dostatečná. Podle § 150 odst. 5 je-li účastník přítomen a plně uzná důvody pro vydání příkazu, považuje se stav věci za prokázaný a lze vydat příkaz na místě.

Zásada materiální pravdy

Podstatou ustanovení § 3 a zásady materiální pravdy je, že se zaměřuje na zjišťování skutkového stavu věci. K uplatnění zásady materiální pravdy jsou zaměřena ustanovení správního řádu o podkladech pro vydání rozhodnutí a dokazování. Správní orgán není povinen zjišťovat stav věci přesně a úplně, nýbrž postačí zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jde proto o přesvědčení správního orgánu o tom, jaký je skutečný stav věci. Skutková stránka věci má být zjištěna bez důvodných pochybností, a to s využitím zásad legality, proporcionality, právní jistoty a v souladu s veřejným zájmem.

Správní řád stanoví, že je povinností správního orgánu vyřídit věc bez zbytečného odkladu. Tomuto požadavku odpovídá zmíněná korekce (racionalizace) zásady materiální pravdy s tím, že je třeba dbát procesní efektivity a ekonomie. Věc by proto měla být vyřízena co nejúčelněji, nejrychleji, nejjednodušeji a nejlevněji. Postačí zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nemusí proto být zjištěn přesně a úplně. Neměly by být prováděny důkazy, které jsou zjevně nadbytečně a které nejsou bezpodmínečně nutné. Určitá míra pochybností správního orgánu zůstává takřka vždy, neboť jsou to účastníci, kteří znají přesně a úplně skutkový stav věci. Správní orgán by se měl vydat cestou nejsnazší, ale současně cestou, která umožňuje spolehlivě zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Pokud již například bylo v řízení o přestupku zjištěno, jaký přestupek a kým byl spáchán, bylo by nadbytečné, aby správní orgán dále v této souvislosti prováděl dokazování výslechem dalších svědků, což by vedlo k průtahům v řízení a k jeho nehospodárnosti.

Podklady pro vydání rozhodnutí

Za

Nahrávám...
Nahrávám...