1.3.3 Zásada respektování práv a oprávněných zájmů dotčených osob
Mgr. Ing. Lenka Bursíková
Při výkonu veřejné správy je třeba šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, a to v každém jednotlivém případě správních činností.
Ochrana dobré víry
Předmětná zásada je upravena v § 2 odst. 3 SŘ. Někdy je pro ni používáno označení zásada ochrany dobré víry, neboť při rozličných činnostech správních orgánů v jednotlivých případech jsou chráněna práva nabytá v dobré víře.
Správnímu orgánu je uložena právně závazná povinnost taková práva dotčených osob, stejně jako i jejich oprávněné zájmy, šetřit. Dobrou vírou se obecně rozumí nezaviněná nevědomost o právních nedostatcích určitého právního stavu. Vychází z presumpce poctivosti. Správní orgán musí přihlédnout k právům nabytým v dobré víře (např. práva byla nabyta na základě rozhodnutí, na které se hledělo jako na bezvadné až do doby, kdy bylo zrušeno nebo změněno z důvodu jeho nezákonnosti). Dobrá víra musí být skutečná. Dobré víry v nabytá práva nebo oprávněnost zájmů se osoba nemůže dovolat, pokud by stávající stav byl v rozporu s dobrými mravy nebo veřejným zájmem nebo pokud by stávající nezákonný status získaný v dobré víře zásadním a nepřiměřeným způsobem zasahoval do práv a oprávněných zájmů jiných osob, rovněž chráněných zákonem.
Vztah k jiným zásadám
Zásada ochrany dobré víry či práv jednotlivců představuje další z hlavních zásad činnosti veřejné správy založené na demokratických principech. Úzce navazuje na zásadu legality a ochrany veřejného zájmu, stejně má také vztah i k zásadě další, kdy zásahy do práv nabytých v dobré víře a do oprávněných zájmů dotčených osob jsou přípustné a současně přitom podléhají korektivu zásady subsidiarity.
Projevy zásady ochrany dobré víry ve správním…
